Je středa 15.5. večer, nasedám do Huga a vím, že je to naposledy, mířím ho totiž do 450 km vzdáleného Christchurch prodat. Po dlouhém dopisování jsme téměř dohodnuti s českým párem, který si ho ve čtvrtek má převzít. Rozhodli jsme se totiž s Kačenkou nic nepodcenit a využít každé naskytnuté šance, i když víme, že nám to poněkud sníží mobilitu a pohodlí v následujícím měsíci a půl, než odletíme. Taky víme, že jde poněkud o velký risk, že existuje šance že si ho nekoupí a my budeme vážit cestu a volné dny v práci zbytečně, i stím jsme počítali. Kolem 10 hodiny druhého dne přijíždím na smluvené místo, cestu jsem si rozdělil a přespal na polovině trasy, jelikož cesta do CH trvá 5 hodin a já ještě před chvílí sbíral jablka, rozhodl jsem se tak neriskovat a přespal jsme nedaleko Hammer Springs. Nakonec byly všechny obavy zbytečné, zájemci jsou s Hugem spokojeni (ještě aby ne, lepší kára po Zélandu nejezdí) a já následující den kolem poledne předávám klíčky novým majitelů. Byl to pro mě docela silný emoční zážitek, přeci jenom jsme toho z Hugem  zažili hodně co jiný nezažije za celý život. Auto přepisujeme na poště v Hornby a tak po zaplacení domluvené částky mi nezbývá než vystěhovat své poslední věci na ulici a odejít po svých. Připadám si jak homeless, když procházím ověšenej igelitkami nákupním centrem. Původně mě čekala zpáteční cesta autostopem, nakonec mi bylo štěstí nakloněno a seslalo mně Toma s Ivčou, kteří se právě vrátili s Tongy a byli tak hodní a počkali na mě v CH. Kolem druhé odpoledne se vydáváme opět na sever, tentokrát už ne do Nelsonu, ale do 120 km níže položeného Blenheimu. Proč zrovna sem? a co dělá Kačenka ?... Blenheim je oblast, kde se nachází tolik vinic, že by zabrali celou naši zem :-).  Samozřejmě přeháním, ale nestačím zírat kolik jich tu je. Práce začíná až od pondělí a pouze pro kluky, potřebujeme si udělat náskok před holkama, které začínají o týden po nás, protože naše fáze je časově náročnější. Kačenka se tak obětovala a zůstala po dobu než já prodám auto a najdu nové ubytování na jablkách. V pátek jsme domluveni, že se zastavíme u managera a probereme podrobnosti a podepíšeme smlouvu. Máme taky několik schůzek ohledně ubytování. Hodně naděje vkládáme do domečku, kde bydlí místní a pronajímají celý vršek pro 5 lidí, což je ideální přímo pro nás ještě v pátek se s nimi  domlouváme, že se od neděle můžeme nastěhovat. Útočiště po dobu než se budeme moci nastěhovat nacházíme v DOC kempu, kde po dobu 3 nocí spíme ve stanu, hrajeme karty, popíjíme rum a gin, aby jsme neumrzli. Teploty přes noc klesli na bod mrazu, naštěstí prší a je tak zataženo a je příjemných 7 :-) Po celou dobu co tu jsme si říkáme, že bychom měli zkusit co obnáší práce na vinici a tak jsme tu. Naší poslední prací na NZ je prunning grapes, neboli prostřihávání stromečku a pro holky wrapping (navazování zbylých prutů na dráty). O tom jak se nám bydlí a pracuje v novém prostředí zase jindy.