Hugo už nám nepatří

Dádův poslední den v práci na jablíčkách

Jak už jste četli v minulém příspěvku, Huga jsme měli vystaveného na prodej a od čtvrtka už nám nepatří. Prodali jsme ho jinému českému páru, který je na Novém Zélandu jen chvíli, a doufáme, že jim bude sloužit stejně dobře jako nám. Za poslední týden se událo několik novinek. S příletem Toma a Ivči z Tongy jsme se dozvěděli, že práce na vinici u Blenheimu začíná v pondělí, ale jen pro kluky. Ty totiž budou prunovat, zatímco my s Ivčou budeme dělat tzv. wrapping. Kluci nám nejprve ostříhají větvičky, které my budeme navazovat a potřebují tedy týdenní náskok. Rozhodli jsme se, že já zůstanu ještě týden sama na jablíčkách, abych mohla chodit do práce a Dáda odjede do Blenheimu sám.

 

Tak a jde se domů

Ve středu večer vyrazil na noc, směr Christchurch, kde byl domluvený na prodej auta. Přespal na polovině cesty a ráno pokračoval. Přeci jen cesta z Nelsonu do Christchurch je okolo  400 km. Mysleli jsme, že zpáteční cestu do Blenheimu bude muset stopovat, ale Tom s Ivčou byli tak hodný, že na něho v Christchurch přes den čekali, aby mohli jet všichni společně.  pátek byli podepsat smlouvu na vinici a v pondělí je čeká první pracovní den v novém prostředí. No a kde budeme bydlet? Vzhledem k tomu, že přes noc a ráno je tu už dost zima, rozhodli jsme se, že si všichni dohromady pronajmeme nějaký domeček. Zjistili jsme ale, že pronájem celého domku není tak jednoduchý, jak jsme si mysleli. Nakonec jsme narazili na inzerát, kde starší pár pronajímá vrchní patro domečku se třemi pokoji. Pro pět lidí ideální. V pátek odpoledne už měli domluvenou schůzku s majiteli a v neděli se mohou nastěhovat. Mě čeká ještě týden na jablíčkách. V domečku, který v hlavní sezóně obývalo 20 lidí, jsme zbyli čtyři. Trháme už jenom jabl ka na džus, takže všechny, bez rozdílu barvy, velikosti, nebo otlačenin. Pomalu se tu i rozjíždí sezóna kiwi, takže místo jablíček bude na našem jídelníčku kiwi a kiwi.