Informace

Vycestovat na Nový Zéland jsme se rozhodli teprve nedávno, neměli jsme v plánu odjet tak daleko od všech našich blízkých, ale nakonec nás tato země přilákala natolik, že jsme byli schopni naši cestu během třech měsíců naplánovat a vše zorganizovat tak, abychom mohli 30. března odletět. Již na konci našich vysokoškolských studiích nás lákalo se vydat někam za hranice všedních dnů, ale potřebovali jsme dostudovat a našetřit alespoň základní finanční prostředky.

Nejprve jsme uvažovali o Austrálii, ale při zjištění nepříznivých faktů, ať už v podobě neexistující smlouvy s ČR o vydávání WHS,  tak i vysoké finanční náročnosti celé cesty, jsme pomalu začínali od této varianty upouštět. Náš výběr jsme tedy museli zúžit konkrétně na Skotsko nebo Anglii. Stále však v nás přetrvávala touha odjet do Austrálie.

Neustále jsme si říkali, zda odjet do Anglie, kam se můžeme podívat kdykoli, nebo to risknout a vycestovat tam, kam se již nikdy nemusíme dostat? Touha poznat natolik odlišnou kulturu zvítězila a poté jsme už jen vyhledávali místo, kam bychom přeci jen mohli odjet. A proč Nový Zéland? Je kousek od Austrálie :-) a je to nejvzdálenější místo na zemi od České Republiky, pokud nepočítám pacifické ostrovy, ale na ty se také chystáme.

Nový Zéland nás zaujal tím, že je to země, která je natolik rozmanitá, že pro turisty je se svou neuvěřitelně zachovalou přírodou hotovým klenotem. Ne nadarmo je Nový Zéland nazýván zeleným ostrovem nabízejícím nevšední zážitky.

První krok, který jsme podnikli byl ten, že jsme se začali zajímat o pracovní povolení a o vhodnou dobu našeho odletu, ať již ohledně počasí, nebo množství práce, kterou chceme na NZ vykonávat. Několikrát jsme pročítali různé blogy dalších cestovatelů a kontaktovali jsme i pár osob, co se na NZ právě nacházejí. Vzhledem k tomu, že jsme věděli, že o WHS vízum k ročnímu pobytu můžeme žádat až 1.března, kdy se otevře celosvětová brána, váhali jsme zdali to risknout a  koupit si letenku ihned v lednu, nebo počkat na vízum, ale za letenku si rapidně připlatit. Rozhodli jsme se, že si letenku koupíme ihned, jelikož jsme chtěli na konci března na 100% odletět, abychom stihli začátek sklizně kiwi a doufali jsme, že vízum nám  udělí.

Jelikož se jedná o nejvzdálenější místo na naší zemi, letecká doprava byla jediná varianta, která se nám nabízela. Nakonec jsme se rozhodli pro leteckou společnost Korean Air. Letenky jsme obdrželi v únoru a pomalu si začali uvědomovat, že naše cesta se nestává pouhým snem, ale skutečností.

Rozhodli jsme se kontaktovat spolehlivé osoby na NZ a domluvili si dopředu ubytování na první dny našeho pobytu a prodej auta, které budeme po celý rok využívat jak k popojíždění, tak i přespávání.

Auto jsme nakonec koupili za cenu 3900 NZD, dají se sehnat i levnější varianty, ale my jsme si připlatili za kvalitu a snad dostaneme pojízdné a pohodlné autíčko.

O vízum jsme žádali 1. března kdy jsme využili online možnost a obdrželi jsme ho do čtyř dnů. V tu dobu jsme již věděli, že se naše cesta uskuteční a 30. března se odlepíme z ranveje Pražského letiště směr Nový Zéland.

Smyslem naší cesty je procestovat Nový Zéland, navštívit Cookovy ostrovy, Samou, zdokonalit se v angličtině a v neposlední řadě poznat spoustu nových lidí, novou kulturu a mentalitu, která se nedá porovnávat s tou naší. Ovšem tento výčet by nebyl možný bez práce, kterou si tam chceme a potřebujeme najít. 

Na to jak dopadneme si budete muset počkat :-)