Z Christchurch se vydáváme do
hlavní termální oblasti na jižním ostrově, kde celý den relaxujeme v místních
lázních. Je tu nespočet bazénů s různou teplotou vody a 3 tobogány. My se
zaměřujeme na ten s čluny a dovádíme v trychtýři jak malý :-). Po celodenní
koupačce odjíždíme po horské cestě blíže k našemu dalšímu cíly tedy Kaikouře.
Kaikoura leží v nádherné poloze a za ní se zvedá úpatí hor. Je bývalým
rybářským městečkem známým hlavně langustami. Čím je nyní Kaikoura tak
speciální ? Kvůli výletům jako je pozorování velryb, albatrosů, plavání s
delfíny apod. Díky tomu se Kaikoura dostala na turistické mapy. Lidé tu mohou
spatřit spoustu mořských tvorů. Vlivem utváření kontinentálního šelfu, pevniny,
která prudce klesá do hloubky 1500m pouze 500m od pobřeží, se tu daří těmto
tvorům. Míchají se teplé a studené proudy, které vytváří stoupavý proud,, který
vynáší živiny ze dna oceánu. Je to tu jeden velký kaňon, který je zalitý vodou.
Kde jinde vidět velrybu než tady, neváháme a jdeme se objednat na následující
den. Máme štěstí a paní pro nás nachází volná místa, zítra ve 13 hodin
vyplouváme.
Je sobota 23.02. a my víme, že
dnešní den bude výjimečný, pokud budeme mít štěstí uvidíme na vlastní oči
plovoucí panelák s vodotryskem :-). Nasedáme do autobusu a jedeme k loděnici,
kde na nás čeká jedna ze 4 místních lodí. Instrukce jsou jasné, žádná
vyhlídková jízda se nekoná, musíme rovnou do podpalubí, protože k velrybám je
to kus cesty. Kapitán dává plnou parou v před a s ničím se nemazlí, přitom nám
běží počítačová animace o podmořském světě v Kaikoře. Po 20 minutách plavby
jsme na místě. Všichni můžeme na palubu lodi a čekat zdali se nějaká zrovna nevynoří. Každý z nás má oči na
stopkách a cítíme zvláštní pocit. Všude kolem je jen nekonečná hladina oceánu a
my v ní hledáme něco tak velkého, ale přitom je to ve srovnám s tou hromadou
vody tak malé. Chvíli se nic neděje a přítomnost nám tu dělá jen poletující
albatros. Kapitán využívá hydrofon pro jejich naslouchání a tím odhaduje polohu
a dobu, kdy se velryba vynoří. Nevypadá to dobře tak měníme kurz a popojíždíme
o kousek dál, tentokrát už všichni venku připraveni poprvé v životě zahlédnout
velrybu. Postup se opakuje, kapitán vychází na palubu s hydrofonem a zkouší
lokalizovat nějakého toho obra, není to už ale potřeba protože v dály od nás
zahlédneme proud vody, který velryba zrovna vyfukuje. Dovídáme se že nejednou
vypustí přes 300 litrů.
Připlouváme k ní na vzdálenost zhruba 15 metrů. Těžko se to popisuje to je potřeba
zažít, před námi si lenoší vorvaň obrovský a nabírá novou sílu pro další asi 40
minutový ponor do hlubiny oceánu. Na délku měří 20 metrů, ale prý nepatří
mezi ty největší. Pozorujeme ho přes 10 minut a užíváme si každé vteřiny.
Znenadání se ovšem pouští střemhlav dolů a na závěr nám ukazuje obrovskou
ploutev a tím se s námi i loučí, čekat tu na něj do jeho vynoření nebudeme,
jedeme zkusit štěstí o malý kousek dál. Zanedlouho se nám ukazuje druhá
tentokrát o trochu větší než ta předchozí, ta ale na hladině moc dlouho
nevydrží a pochvíli mizí v tmavé vodě. Naše pozorování je u konce a vracíme se
zpátky na základnu a do večera se nebavíme o ničem jiném.
Žádné komentáře:
Okomentovat