V pondělí se loučíme s těmi co na sadě ještě zůstali a opouštíme sad kolem půl 10. Možná se zde nevidíme na posledy, protože jsme dědečka požádali o pomoc s pracovními vízy na další sezónu, takže uvidíme. Máme před sebou zhruba 1300 km, přes Lindis passs se dostáváme již do známé osady Omarama z které pokračujeme k jezeru Tekapo, které jsme při našich cestách vynechali. Za tyrkysovou barvu jezero vděčí sedimentu ve vodě. Jedná se o mouku která vznikala v době kdy jezerní pánev vyrýval ledovec, který obrušoval skalní podklad, který se rozpouštěl ve vodě tajícího ledovce. Sedimenty dodávají vodě takové zbarvení, žádný photoshop :-). Na pobřeží stojí fotogenický kostel Good Shepherd, který byl postaven v roce 1935 z kamene. Po procházce městem a vyčkáváním než odjedou japonské autobusy s turisty, vyrážíme do Christchurch s 350 tis. obyvateli. 

Do města je to ovšem ještě kus cesty tak uleháme 130 km od CH. Kdo to nevěděl tak Christhurch zásáhlo před dvěmi lety ničivé zemětřesení o síle 6,3 a vyžádalo si 185 obětí, z následků se vypořádává dodnes. Země se v této oblasti třese opravdu často. Procházka městem v nás nezanechává dobrý pocit, všude jsou viditelné rozbořené stavby a ty co ještě stojí tak je čeká brzké zbourání. U bývalého centra začínají zcela od znovu a vybudovali zde ulici z názvem Restart, kde je vše zhotovené ze stavebních buněk. Materiální škody jsou tu také obrovské, a kdo má ruce a nohy o práci ve stavebnictví nemá nouzi. CH se tak stal cílem backpackerů, kteří sem přijíždějí za prací.

My zde přespáváme u kamarádů na zahradě a povídáme si dlouho do noci.

      Ve středu naši cestu směřujeme do Akaroy na poloostrov Banks. Jde o velkou zátoku, kde se jako první usadili první Francouzi a jejich potomci zde žijí dosud. Všude zde vlají francouzské vlajky a ulice nesou jména z francouzštiny. Je zde možnost si zaplavat s delfíny, protože vody jsou tu zde domovem nejvzácnějšího delfína na světě, delfína Hectorova, vypadá jako malá kosatka a od běžného se značně liší. Z Akaroy jedeme po summit road, která vede po hřebenech hor a jsou zde nádherné výhledy na nespočet zátok, které poloostrov má. Na závěr dne se jedeme vysprchovat na letiště, dostali jsme totiž od kamarádu tenhle horkej tip, že se jedná o nejlepší sprchu na NZ my tento názor nesdílíme, ale popravdě až na tu hodinovou cestu zácpou to ušlo :-). 

 A kam míříme dál .... zase někdy příště.