Je na čase vám představit naši Cromwelskou
pikerskou skupinu, tedy alespoň to, co z ní zbylo. Hlavní sezóna je pomalu
minulostí což je na první pohled patrné při pohledu do řady s domečky. Doby kdy
byly všechny obsazeny jsou pryč. Ve středu jsme udělali závěrečnou párty, kdy
jsme se rozloučili s odjíždějícím Jirkou a Verčou a celkově se všemi, kteří tu
ještě zůstali. My odjíždíme v pondělí ráno, poté co nám přišel druhý balíček,
za který moc děkujeme, již není na co čekat. Máme před sebou přes 1000 km dlouhou cestu na sever, kde nás čeká 2
měsíce dlouhá sezóna jablek. Celkově na nás dopadla atmosféra odjezdu, těžko se
nám na tenhle kočovný život zvyká, i když to absolvujeme na Novém Zélandu po
čtvrté a dva nás minimálně ještě čekají. Opustit prostředí, které bylo po dobu
dvou měsíců naším domovem a kde jsme byli nejšťastnější za celý pobyt, je těžké.
Ale i přesto tu zažíváme veselé příhody.
Dnes jsme byli totiž s Kačenkou
vysláni na třešně abychom nasbírali něco do obchůdku, úkol zněl jasně nasbírat 20
baketů, což je 100kg třešní. Třešně se sbírají na sadě v sousedství a jsou
totálně přezrálý a shnilý. Dědeček chce mít ovšem prvenství v délce produkce,
jelikož má třešně jako první v celé oblasti a taky chce mít jako poslední. Což
znamená, že každé dva dny vysílá skupinku dvou pikerů na zmiňovaný sad. My jsme
se úkolu zhostili výborně a všechny mile
překvapili.
Odpolední přestávka se nesla v duchu chvály na naši adresu :-)
Odpolední přestávka se nesla v duchu chvály na naši adresu :-)


Žádné komentáře:
Okomentovat