Picking Kiwi

Ráno jsme se měli sejít před 7 hodinou u KFC parking. Potkali jsme tam další skupinu čechů a s jedním párem jsme se skamarádili. Dohodli jsme, že na sad pojedeme s nimi, protože cesta byla dlouhá 70 km a tak jsme se chtěli podělit o náklady. Cestou jsme viděli spoustu dalších krás spolu se sopkou a býkem který měl 3metrové rohy. Od teď už chápu proč se Novému Zélandu přezdívá země dlouhého bílého oblaku.

S trháním kiwi jsme začínali od 8.30, každý jsme dostali back (nosí se vepředu na prsou a trháme do něho, naplněný váží asi 15kg), čepičku, rukavice. Vždy trhají dva v jedné lajně a přestávka je po dvou hodinách. Všichni nás strašili, že je to práce neúnosná ….. Já osobně si myslím (houžvička), že se to dá vydržet a zvládnout. Je to teda trochu otročina na plantáži, každý blok má svého supervisora (ten náš byl Ind a Dáda i já jsme si daly za úkol, že Peťku za něj provdáme, aby spolu měli malý Inďátka), který na nás dohlíží, práci po nás kontroluje (hlavně naše tempíčko) J vážně se tady nesmí nikdo ulívat. Povídá se, že nejrychleji tady trhají Indové- Turbani, ale náš blok neměl konkurenci, nakonec jsme si mákli a dotrhali naši lajnu po 4.hodinách jako první a poté ještě pomáhali ostatním. V jednu hodinu jsme skončili, práce na této farmě již nebyla a jelo se domů. Jessie nám ale slíbil, že práci máme na 2 měsíce, což je skvělí. Bydlet budeme v našem kempu, máme tu fajn místečko, zima nám zatím v noci není, i Peťka to ve stanu zvládá bez problémů, večer tu máme teplou sprchu, můžeme si uvařit v kuchyňce a vyprat si tu prádlo, za 50 NZD na týden pro jednoho, co víc si přát J

Po práci jsme se ještě jeli vykoupat na pláž a užívali si zbytek dne.