Anzac Day

Ve středu 25.4. jsme na NZ uctili památku padlých vojáků v první a druhé světové válce. Na Novém Zélandu tomu přikládají velkou váhu a je zde vyhlášen public holiday. Ve všech městech probíhá pochod veteránů, kteří míří do War memorial hall, kde se uskutečnil projev. Viděli jsme i pár vysloužilých vojáků, kteří byli ověšeni medailemi. Nechyběl přelet stíhaček, které byli nasazeny v boji. Jen v Te puke bylo rozmístěno kolem stovky křížů padlých vojáků.

Při zpáteční cestě jsme objevili ubytování pro Peťku za 60 NZD na týden. Viz foto.

Rozhodla se, že už nadále nebude trpět a najde si pořádné bydlení. Má několik možností, tak to půjdeme projít a uvidíme pro co se rozhodne. Každopádně od příští středy s námi asi nebude v kempíku, což je nám líto, ale chápeme, že v domečku jí bude lépe. My jsme si konečně našetřili a koupili jsme si pořádnou deku. Vzali jsme velký set, kde byla pořádná deka pro dva, je fakt obrovská a dva polštářky. Zkusili jsme schovat spacáky a dneska v noci jsme se vyspali do růžova, jako v pokojíčku.

Včera byl výplatní den a tak každý z nás obdržel 300 NZD za týden, při odjíždění z officu se nám podařilo ztratit jednu pohorku, naštěstí po nás šla skupina čechů, která ji našla.

Už od středy hlásili, že má přijít několikadenní déšť a ve čtvrtek večer přišel. Včera jsme ještě trhali, v noci ze středy na čtvrtek trochu sprchlo a tak jsme museli začít až kolem jedenácté, aby kiwi uschlo, ale trhali jsme alespoň do 17.30. Když jsme odjížděli ze sadu lilo už jako z konve. Tady když prší, tak pořádně, proto jsme věděli, že v pátek nejdeme do práce a pořádně se vyspali. Tady v kempu stejně není nic moc co dělat, kam jít, a tak jsme zalezlí v autě a odpočíváme. Doufáme, že zítra pršet nebude, kiwi bude usychat a v neděli ještě něco natrháme.

Při příjezdu na NZ jsme si koupili hrnec i pánvičku, abychom měli vybavení a mohli si vařit. Pánvičku jsme koupili levnou, ale do hrnce jsme za investovali a koupili tak průměrnou řadu. Vydrželi nám přesně asi 20 dnů a ve stejný den jako Peťce odešli. Při vaření brambor se nám sloupnul ten černej teflon jak žvýkačka, takže jsme byli docela naštvaný. Při reklamaci nám paní prodavačka sdělila, že je to naše vina, že jsme to seškrábali. Vtip je v tom, že máme plastový příbory. Museli jsme tedy znovu za investovat a koupit nové hrnce, nyní již z lepšího materiálu, který nám snad vydrží, chybami se člověk učí. V kempu je ale takové místo, kam ti, kteří odjíždějí z NZ domů, dávají předměty které nepotřebují a mohli by se někomu jinému hodit. Včera večer se na nás obrátilo štěstí a našli jsme tam skvělý, funkční a dostatečně velký hrnec, který by jinak stál kolem 40 NZD, takže jsme za něj moc rádi a nyní jsme plně vybaveni.