Wrapping

Tak jsem se konečně dočkala a můžu si i já zkusit práci na vinici, jablíček jsem přeci jenom už měla dost. Jak z hlediska práce, tak i konzumace :-) V minulém příspěvku se David zmiňoval o tom, jak je pro něho prunning grapes ještě náročnější než picking apples , no a jak je to u mě?

Nejdříve vám trošku vysvětlím co naše práce obnáší. Na každé rostlině (neboli stromečku) nám kluci nechají zhruba 6 prutů, které my musíme zkrátit a z toho 2, 3 nebo 4 navázat (obtočit okolo drátku a na konci uvázat drátkem). Počet prutů, které musíme navázat se liší podle jednotlivých bloků. Já jsem se už těšila na pracovní změnu a taky jsem si říkala, že tady pro mě bude jednodušší vydělat si alespoň nějaký peniz navíc.

První den jsme s Ivčou nejprve podstoupili školení o bezpečnosti, vyfasovali jsme nůžky, ochranné brýle (aby nám šlahouny nevypíchli oko) :-), rukavice a poté nám již nic nebránilo začít.

Naše supervizorka je starší paní, která nám vysvětlila jak na to a pak s námi strávila celý den. První dny jsme navazovali tři pruty a zvládli jsme udělat jeden řádek. Řady jsou po 220 stromečkách. Následující dny se snažíme zrychlovat a zrychlovat. Každý den jsme rychlejší, ale po zjištění toho, že cena za stromeček s navázanými třemi pruty je 0,21, tedy že jich musíme udělat 550, zatočila se nám hlava. Po dvou dnech už mě bolí ruce, nejvíce palec, od neustálého zamotávání drátku a na konci týdne mě odumírá pravá ruka a celá. V pátek jsme se již dostali nad minimální mzdu, ale znamenalo to pro nás pekelné chvíle. Vynecháváme obě přestávky, z obědové pauzy se stává pauza 15 minutová, nepijeme, nečůráme, a nesvlékáme se. Ráno totiž nastupuji do řádku  v zimní bundě a čepici, je něco pod bodem mrazu a nám se kouří od pusy. Již okolo desáté hodiny je ale takové vedro, že moje tři vrstvy musí prostě dolů, ale jak? Dobře, když se svléknu, zabere mě to 2 minuty, než sundám vestu, bundu, dvě mikiny, než navleču zpátky vestu a opasek s nůžkami. Rychleji to nezvládnu, ale dvě minuty, to je několik stromečku, vzhledem k tomu, že na jeden máme něco okolo 20 vteřin. Takže co myslíte, svlékám se? Samozřejmě že ne :-) peču se jak krocan a těším se na zaslouženou 15 minutovou pauzu na oběd, ve 12.30 kde se svléknu, napiji, hodím do sebe toust a zase peláším do svého řádku. Vypozorovala jsem, že se tady střídají 4 roční období za jeden den. Ráno je zima jako u nás, dopoledne je jaro, v poledne do druhé hodiny léto a pak začíná podzim, nádhera.

V pátek večer nemůžu spát, jelikož mě strašně bolí ruka a už dopředu vím, že jestli chci jet příští týden na kontrakt, musím se ještě dvakrát tak zrychlit a ruce mě budou bolet ještě víc. Od pondělí opravdu začínáme pracovat na kontrakt, každý den si dáváme vyšší cíl a plníme ho. Na konci tohoto týdne jsme se dostali již na hranici 165 NZD. Znamená to ale to, že v noci nemůžu spát, mám nateklé ruce, brní mě, pulzují a nemůžu to vydržet. Ráno nám dělá problém si vyčistit zuby, nebo udržet hrníček s čajem. Vlastně už odpočítávám dny, zbývají nám dva týdny a 3 pracovní dny. A pak zasloužené cestování. ¨

Tímhle článkem bych se chtěla omluvit kamarádům, kterým jsem ještě neodepsala na maily, nebo se jim neozvala, ale ještě jsem to nezvládla, sednout si po práci a napsat pár řádků je pro mě nemožné. Brzo nás ale máte doma :-)