Rok se s rokem sešel

 

Tak je to tady, 01. dubna jsme oslavili rok na Novém Zélandu. Uteklo to tak, že si to ani nedovedete představit. Čekají nás poslední 3 měsíce, ve kterých nás čeká spousty práce a zařizování našeho dalšího cestování. Taky nás ale ještě čekají další zážitky a momenty, které jsou k nezaplacení. 

V příštím týdnu se chystáme vystavit našeho Huga k prodeji, budeme se s ním muset brzo rozloučit. Vzhledem k tomu, že letíme do Malajsie a Thajska, musíme se nechat očkovat a vymyslet jak dostat všechny naše věci, (za ten rok je to opravdu hooodně věcí) k nám do Čech, abychom je nemuseli nosit na zádech. Čas se nám krátí, příjezd do Čech se blíží :-)

Naše týmy byli rozděleny na tři skupiny. Z holek byla vytvořena nová skupina, jelikož jsme nejpomalejší a netrháme na kontrakt. Kluci zůstali v předešlé skupině společně s naší supervizorkou Brendou. My máme momentálně Tery. Starší paní, která nic nehrotí a je na nás moc hodná. Práce se tedy trochu změnila, my holky se nikam neženeme, máme klid, ale zároveň se snažíme, jen nejsme pod tlakem Brendy. Byl nám přidělen nový druh jablíček pod názvem Soňa. Je to asi největší druh jablek tady na sadu a bin se s nimi zaplní rychleji.  Při prvním piku minulý týden jsme každá trhala okolo 5 binů.

Kluci dostali jablíčka pod názvem Jazz. Chuťově jsou moc dobrý, jinak je to ale nářez. Musejí mít vždycky šťopku a zrovna tyhle se tak dobře trhají bez šťopky. David se již zařadil mezi nejrychlejší a Brenda ho miluje. Během minulého týdne se dostal už i na 8,5 binu za den. 

 

V neděli jsme měli zase volno a tak jsme s kamarády vyrazili na pláž grilovat. Užili jsme si to. V pondělí nás ale čekalo překvapení. Přesně v den kdy jsme měli Huga rok se rozhodl nás trochu pozlobit a prostě nestartoval. Byli jsme ještě na sadu a chtěli jet po práci domů. Musel nás nakonec Jirka odtáhnout na laně, abychom měli alespoň kde přespat.