Za posledních pár dní se na našem sadu nic moc neudálo. V neděli jsme měli volno a celý den nám propršelo. Ideální den na lenošení. Předpověď ukazovala déšť i na pondělí a tak jsme byli všichni v očekávání, zdali se půjde do práce nebo ne. Modlili jsme se a modlili, chtěli jsme ještě jeden volný den. Naše přání bylo vyslyšeno, jen s tím rozdílem, že ráno jsme museli nastoupit do řádku, nepršelo, zato v deset hodin jsme utíkali domů úplně promočení a v jedenáct se opět začínalo trhat. Takto to probíhalo i v úterý, vše jsme měli mokrý a trhání pro nás bylo ještě horší. Rob nás totiž ujistil, že trhat se bude i v dešti, jablka musejí dolů a nestíhá se sbírat. Už nikdy si nebudeme přát aby pršelo

 

Tento týden nás čekali dost špatné stromy. Děláme první pik, takže vybíráme opravdu červená jablíčka a téměř nic nenatrháme. I favorit David se musí na 5 binů hodně snažit. Tato odrůda jablíček se trhá hůře, jdou špatně od stopky a tak máme popraskané prsty a každý ráno si je všichni lepíme izolepou. Taky jsme si všimli, že se pomalu ztrácíme před očima, a nepomáhá ani dostatečný doping v podobě téměř každodenního pečení našeho oblíbeného štrúdlu :-)

Naše ubytování se změnilo opět na komunitu Čechů. Francouz s Italkou to vzdali a Němci také. Brenda (naše supervizorka) dneska obcházela řady a prohlašovala, že je vypsaná odměna pro ty, co najdou další Čechy, že už nikoho jiného nechtějí, jenom my jsme spolehlivý a odvedeme dobrou práci. Ještě odpoledne jsme kontaktovali našeho kamaráda Jirku, který včera přiletěl z Austrálie a zítra ho očekáváme v práci. Na jednu stranu jsme rádi, že si nás většina farmářů cenní, ale pak se tady naučte anglicky :-). Poslední volné dny se snažíme zpestřit náš jablečný jídelníček a vyrážíme chytat ryby. Tom nám již ulovil jednoho Snaperra a kávu (Cavay, Michal bude vědět :-)) U mě se začátečnické štěstí neprojevilo, takže uvidíme co přinesou další dny a snad se brzy přihlásíme s nějakým úlovkem.