Měla babka čtyři jabka.

Už máme skoro za sebou druhý pracovní týden, a tak se můžeme podělit o další dojmy z  práce. V pondělí jsme se vrátili na slibný druhý pick, tam kde jsme začínali, konkrétně na odrůdu cherry gala. Jde o rudá jablíčka dvojnásobné velikosti než jsme zvyklí z domova, ty co my doma konzumujeme tady zůstávají na stromě. Po víkendu plně odpočinuti a hnáni za rekordními výdělky, jsme se s vervou pustili do jablek pěkně jedno po druhém a na konci dne se to zastavilo na čísle 12 500 kusů jablíček, přesněji 2 a půl tuny u mě a jeden a půl tuny u Kačenky. Dostali jsme se tak na naše maximum za předchozí týden. Další dny jsme se už jen zlepšovali a naše dosavadní rekordy jsou 7,5 binu u mě (3700 kg) a 4,2 binu u Kačenky (2 tuny) vše za 8 hodin. To co se zdálo první dny jako nedosažitelné se nám pomalu začíná přibližovat. Myslím, že 8 až 9 binů je strop na který se dostanu opravdu výjimečně. Byl bych rád kdybych si udržel nějaký standart kolem 5 až 6 binů. U holek je tato hranice nedosažitelná, projevuje se tu dosud největší rozdíl, protože váha bagu je obrovská a manipulace na žebříku pro holky nepředstavitelná. I přesto se Kačenka den co den zlepšuje a je lepší než někteří kluci. Frustrující je ovšem fakt, že 4 biny se rovnají minimální mzdě a holky tak nemají možnost si vydělat něco navíc i za takovou dřinu. Dokonce mě sbírání začalo i bavit nebýt problému s mými zády. Po sedmi binovém výkonu se mi vrátila bolest zad z dob stavebních prací, tentokrát se to ale nedá vydržet a je to jako bych nosil celej den zabudnutej nůž v zádech. Jablíčka tak pověst nejnáročnější práce splnily, na rovinu mohu říct, že jsme doposud nic náročnějšího na NZ nedělali, a nejen na NZ.