Mt Pisa and Jet Ski

Minulé úterý jsme se s kamarády vydali na nejvyšší kopec v oblasti jménem Mt. Pisa (1964). Cesta na výchozí místo treku byla zajímavá, protože vede přes soukromý majetek jako většina všeho tady, tak kluci ještě den před plánovaným výstupem volali s majitelem a sdělili mu náš záměr. Chvíli jsme hledali tu správnou odbočku k úpatí hory, ale nakonec se povedlo a my jsme začali kolem 9 hodiny stoupat vzhůru. Téměř vše je tu vyšší než Sněžka, ale tentokrát nás čekalo převýšení celých 1700 metrů, což je jedno z těch největších co jsme tu šli. Cesta ovšem nebyla nikterak náročná a my jsme za 4 hodiny stanuli na jejím vrcholu. Viditelnost byla nádherná a ve vrchních partiích ještě ležel sníh, není tu výjimkou, že se ráno probudíme do slunečného dne a vrcholky hor jsou pokryté čerstvým sněhem. Pobyt na vrcholku nám narušoval silný vítr a tak jsme se tam dlouho neohřáli a mazali zpět dolů. Sečteno a potrženo celkem jsme šli 7 a půl hodiny a byli jsme rádi, že vidíme naše auta.

Poté jsme se přesunuli do Wanaky. Plán byl, že se v jejím okolí strávíme 3 až 4 dny a podnikneme Cascade Saddle track. Věděli jsme, že má přijít déšť a taky se tak druhý den stalo. Deštivý den jsme vyplnili návštěvou kina při animovaném filmu Wreck it Ralph. Kino bylo opravdu stylové, sedět se dalo v maketách aut nebo na gaučích různých velikostí :-). Naší návštěvou jsme posunuli věkovou hranici hodně vysoko :-). Po filmu jsme se vydali do ulic ne protestovat, ale obhlédnout nějaké obchůdky a zakončili jsme to v kavárně. Večer jsme si ještě společně zahráli karty a zakončili tak vydařený den.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by měl déšť pokračovat i dnes, protože při pohledu z auta ven vidím oblohu téměř bez mraku. Než si ovšem stihneme připravit snídani opět začíná pršet a my tak musíme posunout termín nástupu na Cascade Saddle. I přesto se rozhodujeme po snídani vydat na 30 km dlouhou cestu po štěrku k místu nástupu. cestou potkáváme auto dalších cestovatelů, kteří nás upozorňují na nesjízdnost cesty. Tady se tak rozdělujeme s klukama, kteří dále pokračovat nechtějí, ani se nedivím cesta je tu opravdu příšerná. I navzdory tomu se chceme podívat k místu, které se nedá údajně projet. Na několika místech jsou potoky rozvodněné a cesta je zalitá vodou. 10 km od cíle přijíždíme ke kritickému bodu. Řeka vedoucí skrz silnici je tak silná, že jinak sjízdný brod je v tuto chvílí výzvou pro Defíka a ne pro našeho Huga. Za prudkého deště obracíme a vracíme se zpět do Wanaky za klukama. Večer trávíme grilováním a hraním karet.

Za hezkého počasí odjíždíme zpátky do Cromwell, protože podnikat něco po takovém dešti nemá cenu a ostatní treky již tu máme prochozené z předešlé návštěvy. Den trávíme lenošením a nabíráním sil na sezónu meruněk, která klepe na dveře.

Jet Ski

Krátíme si den v práci a téměř všichni ze sadu míříme k jezeru Dunsten, kde nás čekal Will, který nás pozval na adrenalinové odpoledne a večerní barbecue. Jezdili jsme na kneeboardu, skútru a sušence. Díky větrnému počasí byli i na jezeře pěkné vlny a o to, to bylo ještě zajímavější. Na závěr vzal Will Kačenku na brutální projížďku se skákáním na vlnách. Když přijížděli, tak jsme prvně slušeli pištění a až potom se objevil skútr :-).