Sobota 6.10.2012
Vstáváme brzy ráno, i přesto, že
dneska bychom si mohli už přispat. Bohužel Fabián musí být v 7.45 v Kaitai,
která je od nás vzdálená 50km, protože odjíždí do Aucklandu a následně do
Thajska. Věci máme již zabalené, Hugo je připravený a tak se rychle nasnídáme,
zkontrolujeme domek, zdali jsme nic nezapomněli a vyrážíme i společně
s Danem, který s námi bude zpočátku cestovat. Po rozloučení se
s Fabiánem, navštěvujeme naposledy místní knihovnu, kde strávíme zhruba
hodinku a poté si ještě jedeme nakoupit do místního supermarketu potraviny na
cestu.
Kolem desáté hodiny se loučíme
s městečkem, ve kterém jsme strávili poslední 2 měsíce a míříme na jih. Počasí není nic moc, ale neprší a tak se
zastavujeme se na Coopers beach, kde podnikáme malý výstup na místní kopec
s výhledem na zátoku s přístavem. Po krátké procházce nasedáme do
auta a jedeme prozkoumat Whangaroa Harbour, který je vhodným místem
k tomu, aby jste si mohli vykloubit rameno při lovu některé obří mořské
ryby. My ovšem ještě prut nekoupili tak se vydáváme na procházku k vrcholu
St Pauls Rock (213m), který je dominantou celé rybářské osady. Kolem páté
hodiny přijíždíme na jedno z odpočívadel, kde se rozhodneme pro dnešek
zastavit a přespat tu. Spaní v autě jako máme my, je tu celkem složité,
jelikož od roku 2012 je tu téměř na všech místech zakázané (před rokem 2012
bylo povoleno na všech parkovištích a odpočívadlech u kterých byla toaleta). Tudíž
je naše nocování téměř každý večer adrenalin a hlavně nám někdy zabere hledání
vhodného místa dost času. Toto odpočívadlo se nám jeví jako přijatelné,
vybalujeme naše židličky, vařič, a připravujeme si večeři. Později zalézáme do
Huga a chystáme se na kutě.
Neděle 7.10.2012
Po snídani nasedáme do Huga a
míříme směr KeriKeri. Městečko KeriKeri leží na severním konci zátoky Bay of
Island a je známé zejména množstvím citrusových sadů v jeho okolí. Je to
zkrátka městečko mandarinek, citrónů a pomerančů, které má mnoho historických i
přírodních zajímavostí. KeriKeri znamená v překladu z maorštiny
„kopat“ Maorové zde pěstovali před příjezdem Evropanů sladké brambory kumara.
Huga necháváme na parkovišti u
informacích a jelikož je neděle míříme na místní farmářské trhy. Stejně jako
další místní nakupujeme zeleninu, citróny a užíváme si atmosféru klidného
nedělního dopoledne.
Poté se přesouváme
k historické budově Ston Store, stojící na břehu řeky KeriKeri, která byla
postavena v roce 1832-1836
a je to nejstarší kamenná budova na Novém Zélandu. Po
prozkoumání budovy zevnitř i zvenčí míříme k jedné ze značených
turistických tras směr Rainbow Falls. Je to zhruba 4km dlouhá stezka podél řeky,
která vede k 27m vysokému duhovému vodopádu a míjí vodopády Wharepoke
Falls a jezírka Fairy Polls. Počasí nám dneska vyšlo a tak si stezku užíváme a
zhruba po 45 minutách si vychutnáváme pohled na vodopády.
Po návratu se rozhodneme
přesunout již za KeriKeri, zastavujeme v Kaikohe na jednom z odpočívadle,
kde obědváme a poté se přemísťujeme k Hokianga Hbr. což je zhruba 1.hodiny
jízdy. Po návštěvě infocentra, nacházíme celkem velké parkoviště u jedné
z vyhlídek a tak neváháme a rozhodujeme se zde přenocovat. Při přípravě
naší večeře přijíždějí další auta se stejným úmyslem a tak jsme dneska
v klidu, nemusíme se bát, že by nám ranger klepal na okénko.
Pondělí 8.10.2012
Dnešek je ve znamení cesty do
jednoho z lesů Waipoua Kauri. Pralesy stromů Kauri jsou jedním
z hlavních přírodních divů Nového Zélandu. Silnice, která prochází lesem
je dlouhá 18 km
a míjí několik mohutných stromů kauri (damaroni jižních), které dorůstají do
výšky 60m. Jejich kmeny dosahují obvodu až 5m.
Nejprve přijíždíme na menší
parkoviště, od kterého je nedaleko Pan Tane Mahuta. Strom pojmenovaný podle
maorského boha pralesů. Je to nejvyšší strom Kauri na Novém Zélandu a jeho věk
je odhadován na 1200 až 2000 let. S výškou 51 m je opravdu majestátný.
Po prozkoumání pana Mahuty se
přesouváme na jednu z výhlídek, kde bychom měli mít celý prales jako na
dlani. Bohužel po příjezdu po prašné cestě na vyhlídku Dan zjišťuje že píchnul
kolo a tak se vše odkládá a společně s Davidem se snaží přezout rezervu. Bohužel vybavení
Danova auta je celkem mizerné, a tak se nám nedaří povolit šroub na spuštění
rezervy. Nezbývá nám tedy nic jiného než se společně naším autem přepravit
k nejbližším informacím (v tomto pralesu je opravdu konec světa), aby si
mohl Dan zavolat někoho na pomoc. Po přesunutí k infocentru a vyřízením
telefonu s tím, že někdo by měl po hodině dorazit, se rozhodujeme
naobědvat a poté se zajít vysprchovat do blízkého kempu. Přeci jenom horká
sprcha nám po 2 dnech bodne. Domlouváme se s místní paní, že použijeme
sprchu, platíme 2NZD za osobu a užíváme si na chvíli pocit čistoty.
Po vrácení se na místo
k informacím zjišťujeme, že opravář ještě nedorazil, Dan neustále čeká a
domlouváme se, že se zatím pojedeme podívat na další chráněné rezervace na
několik dalších neuvěřitelně obrovských stromů.
Procházíme park zhruba přes dvě
hodiny, kde nevynecháváme Four Sisters a nejširší strom kauri na Nz
s jménem …. Okolo 17.h se začne zatahovat a mrholit a tak spěcháme do
auta, kde čekáme na Dana, který přijíždí do 30minut, a poté se všichni
přesouváme na parkoviště, kde jsme strávili minulou noc, abychom si uvařili a
připravili se na večer.
Úterý
Na dnešek máme v plánu
prohlídku městečka Paihia a poté přeplutí trajektem na druhou stranu zátoky Bay
of Islands do historického městečka jménem Russel. Po snídani, kolem osmé hodiny nasedáme
všichni do auta a míříme k Paihie. Po cestě děláme zastávku
v Kawakawe, kde si prohlížíme nefotografovanější toalety na NZ. Vytvořil
je rakouský architekt Hundertwasser a podle jeho jména jsou i pojmenovány.
Další zastávku děláme v Paihii, která je hlavním centrem zátoky Bay of
Islands. Tato ostrovní zátoka je odedávna proslulá ohromující pobřežní
scenérií, jež se svými desítkami zálivů, patří k nejvyhledávanějším
turistickým atrakcím NZ. Samotná Paihia nabízí spousty jednodenních výletů o
čemž jsme se sami na vlastní kůži přesvědčili. Všude jsou zde kiosky a agentury
zabývající právě těmito aktivitami. My zde pokukujeme po jedné atrakci
s názvem Mack Atack, což je tryskový člun, který vás povozí pěkně zostra,
my si tuto atrakci necháváme na jižní ostrov. Posilněni kebabem jedeme do Opuy,
odkud vyplouvá trajekt do zmiňovaného Russelu. Přijíždíme právě včas, malý
trajekt tak pro 15 aut už je připraven k odplutí. Placení probíhá přímo na
palubě, platíme 12 NZD a po pěti minutách jízdy jsme na opačném konci zálivu.
Vše je tak rychlé, že ani nestačíme vylézt z auta. Po 10 km přijíždíme do Russelu,
kde je nejstarší kostel na NZ, který je dokonce prostřílen mušketami.
Procházíme si místní promenádu, která je lemována stromy pohutukawa Poté se
jdeme projít na nedalekou výhlídku Tapeta Point, odkud je výhled na ostrůvky
v Bay of Islands. Počasí ovšem nepřeje tak se moc dlouho nezdržujeme a
odjíždíme po Russell road do Rawhiti, kde chceme přenocovat. Zjišťujeme, že
tato oblast je hojně osídlena mauri, což nám na klidu moc nepřidává a což nám na klidu moc nepřidává a tak
pokračujeme dále na jih. Klidné místečko na přenocování nacházíme v Oakure
na kopci s výhledem na pláž.
Středa
Ráno nás při probouzení vítá
sluníčko, a tak neváháme a hned po snídani se jdeme projít po pláži nedaleko
místa, kde jsme tu noc spali. Zhruba dvě hodiny jdeme procházkou k útesům
a pomalu stejnou cestou zase zpátky. Při příchodu k autu se domlouváme, že
zastavíme u nejbližšího odpočívadla, jelikož potřebujeme dolít vodu do kanistru
a máme už pomalu všichni hlad, tak si uděláme piknik a naobědváme se. Po ujetí
několika kilometrů, ale začíná pršet a tak se nakonec najíme v autě,
piknik se nekoná a dohodneme se na tom, že pojedeme do města Whangarei, kam
jsme měli namířeno až zítra. Odpoledne trávíme tedy v centru největšího
města northlandu, navštěvujeme několik obchodů, nakupujeme si zásoby potravin a
navečer si míříme hledat nové místo na přespání. Dokonce se dělá i lepší
počasí, svítí sluníčko a my po zhruba 30 minutách jízdy zastavujeme na
parkovišti u pláže Ruakaka. Místo je to
parádní, jelikož jsou zde i toalety, a tak si po uvaření umýváme nádobí po
týdnu v umyvadle na toaletách J
Večer se ještě procházíme a
pozorujeme západ slunce, poté zalézáme do Huga, dopisujeme naše zápisky,
stahujeme fotky a uleháme.
Čtvrtek
11.10.2010
Vstáváme v náš obvyklý čas,
tedy v 7 hodin a připravujeme si snídani. Dnešním cílem je Warkworth, kde navštěvujeme Sheepworld – ovčí
farmu. Na místě jsme půl hodiny předtím něž má začít program. Máme chvíli čas a
tak pokukujeme v místní prodejně, kde si lze zakoupit vše zhotovené
z ovčí vlny. V 11 hodin začíná program, ve kterém nám předvedou
všechno to, co je s těmito chlupáči spojeného. Třešničkou na dortu je
závěrečné stříhání ovcí na které nemohl být vybrán vhodnější kandidát, a to
naše Kačenka. Po představení si ještě procházíme farmu a její okolí, kde mají i
další zvířata a krmíme je.
Kolem 14. hodiny míříme
k našemu dalšímu cíly dnešního dne a to je jen několik km vzdálená vesnička
Puhoi, kterou v 60.letech 19.st založili čeští vystěhovalci mluvící německým
dialektem. Minulosti vesnice je věnováno Bohemian museum, které za 3 NZD
navštěvujeme. V jeho sousedství je i katolický kostel, který neujde naší
pozornosti, poté míříme do legendární hospůdky na jedno točené. Hospůdka je to
opravdu né ledajaká, sjíždějí se sem snad všichni ze světa (hlavně češi) a
nechávají tu po sobě památku v podobě různých věcí, které tu visí všude na
stěnách. Po dlouhé době jsme tak mohli vidět české bankovky pověšené na stěně,
české vlajky a další různé předměty připomínající naši zemi. Jelikož jsme zde
natrefili na další dva Čechy, trošku jsme se pozdrželi a strávili jsme zde přes
dvě hodiny. Do městečka Orewa, kde chceme strávit dnešní noc na některém
odpočívadle u moře tedy přijíždíme akorát včas, abychom si připravili večeři,
poseděli a zalezli do Huga.
Žádné komentáře:
Okomentovat