Cesta k protinožcům: Cape Reinga

Neděle 07.08.

Dnes jsme v práci dostali volno a dlouho jsme přemýšleli jak s ním naložíme. Volný den máme pouze jednou do týdne a je podmíněn nepřízní počasí. Nestane se tedy že by jsme měli volno a byl slunečný den. Není tak skoro žádný čas na průzkum okolí. Já jsem ale rozhodnut ,že dnešní den vyplníme cestováním, ovšem předpověď je na míru přesná a my se probouzíme do deštivého rána. Plány se tak mění a my zůstáváme o něco déle v posteli, přeci jenom toho máme z práce dost. Snídani si bereme k televizi a sledujeme olympijské hry.

Přenosy jsou tu na evropské poměry vskutku nevídané. Do jisté míry je to tím, že tu nechytáme Sky sport, kde běží i přímé přenosy, které by byly asi kvalitnější, ale pouze sledujeme místní kanál Prime podobný naší Primě a potom odkud na to u nás přišli že? Věnují pozornost výhradně Kiwis, musíme jen doufat aby naši byli v rozběhu nebo v rozplavbě s nimi jinak to nevysílají. Mají to neuspořádané skákají s disciplíny na disciplínu a ke všemu do toho dávají prostřihy z ragby, jen tak z tréninku, protože rugby je tu číslo jedna. Na reklamy si už doma nestěžujte protože tady jsou sice kratší ale za to pořád asi po 5 minutách. I tak jsme rádi, že něco vidíme každou volnou chvíli trávíme sledováním OH. Dnes jsme dokonce viděli i finále stovky, kde žádný Zélanďan nefiguroval :-). Není vyjímkou, že ukaží pořadí až od 9 místa dále, protože se místní do první 8 nedostal.

Abych se vrátil k našemu výletu, i přes špatné počasí se mi daří přemluvit Kačenku o tom, že bychom měli volný den využít cestováním a nikam vyrazit. Kolem 10 hodiny spolu s Dannym vyrážíme na 110 km vzdálený Cape Reinga, který je téměř nejsevernějším bodem Nového Zélandu. Čím více se přibližujeme k mysu tím se počasí lepší a nám se nálada zlepšuje.

Typické pro Zéland je nestálost počasí, které se tu mění náhle a na severu dvojnásob. Je to způsobenou úzkým cípem poloostrova, který má z obou stran velmi blízko k moři. Náš sad na avokádo zabírá téměř jeho šířku. Posledních 14 dni není den kdyby alespoň chvíli nepršelo. Odměnou nám jsou ale vysoké teploty které tu připomínají začátek léta a to vrcholí zima :-)

Přesně v poledne přijíždíme na místo a na počasí máme opravdu štěstí. Teď jsme všichni zpětně rádi, že jsme vyrazili.

Ve zdejším majáku při pohledu na nekonečnou hladinu oceánu jsme si připadali jak na konci světa. Zajímavostí je, že se tu mísí vody Tasmanova moře a Tichého oceánu, které do sebe naráží a vytváří zajímavý úkaz. Je to místo kde duše zemřelých opouštějí zemi a sestupují do podsvětí. Místní tradicí je, že se tu nesmí jíst ani pít.Také je to ideální místo pro sebevrahy.

Nakonec i my jsme se rozhodli skoncovat se životem, ale pojali jsme to po svém :-).