Coromandel

Středa 6.6.

Máme za sebou poslední noční v baličce, byl to pro nás zvláštní pocit opouštět místo, kde jsme měsíc pracovali, už jsme si tam tak nějak zvykli. Zamáčkli jsme slzu při loučení s nejbližšími s práce a domluvili se, že s námi stejně asi po naší dovolené zakotví na prunningu vína, loučení tedy nemá smysl. Před 9 týdny jsme přijeli do Te Puke a teď nastal čas posunout se o dům dál. Zvedáme kotvy a v 10 hodin odjíždíme z kempu směrem k pláži do Papamoy, kde máme v plánu spánek po noční.směně. Usínáme při pohledu na oceán na jedné z místních vyhlídek. Přes noc se tu spát nesmí a je to pod pokutou 500 NZD. Ve tři hodiny jdeme na internet do Mc Donaldu vyřídit poslední věci ohledně dovolené, protože na našem mobilním internetu nám došli data. Nové si kupovat nebudeme když strávíme následující 3 týdny na cestách. Spojení s ČR budeme tak muset odložit až na dobu po našem návratu. Aspoň vám budeme moci vyprávět nové zážitky z cest. Z Papamoy odjíždíme kolem 17 h a míříme na Waihi beach, kde začíná naše cestování po Coromandelu. Ubytovaní jsme v našem pojízdném domečku na parkovišti u pláže a za šumu vln usínáme.

Čtvrtek 7.6.

Vstáváme již kolem sedmé hodiny ranní, ale ještě chvíli vyleháváme a čekáme až se nám ukáže sluníčko. Předpověď počasí není nijak lákavá a tak doufáme, že nebude celý den pršet. Jsou parádní vlny, tak Dáda hned vyráží fotit surfaře a poté se vydáme na procházku po pláži směr Orokawa scenic reserve, po které bychom měli dojít k odlehlé pláži. Při příchodu k začátku trasy zjišťujeme, že je příliš brzo, protože je hladina moře ještě daleko a znemožňuje nám dostat se přes kousek pláže dál do vnitrozemí, kde máme pokračovat. Vracíme se zpět k autu kde chvíli čekáme a zhruba po 30 minutách zkoušíme štěstí znovu. Tentokrát se nám již podaří přes malý kousek pláže proběhnout a zhruba po 40 minutách rychlé chůze dojdeme na malou pláž, která je zatím nejhezčí co jsme tady viděli. V okamžiku kdy jsme se již chtěli vracet na zpět si Dáda všimnul pohybu a zjišťujeme, že se nám ukázal tuleň, který se vyhřívá na kameni zhruba 20 metrů od nás. To nás dostalo ještě víc a tak jsme si na zpáteční cestě říkali, že máme další super zážitek.

Kolem 11. hodiny dorážíme k autu, dáváme rychlí oběd a míříme směrem k naší další zastávce, kterou je městečko Waihi. Po krátké prohlídce městečka vyrážíme k obrovskému lomu, kde se těží zlato. Z jedné tuny kamení, tady získají 3-6 gramů zlata. Potkáváme zde zcela náhodně Petra, který s námi bydlel ve stejném kempu a pak, že není Zéland malý :-)

Pokračujeme dále na sever po silnici vedoucí přes hory, značky doporučují rychlost 25km/h, vzdálenost 40 km urážíme za jednu hodinu. Přijíždíme do města Whangamata, které je plné obchůdků se surfařským zbožím a tak některé procházíme a také si nějaké drobnosti odnášíme s sebou. Máme v plánu si zajít do jednoho z vyhlášených rychlých občerstvení na naše první Fish end Chips , ale bohužel mají zavřeno. S prázdnými žaludky pokračujeme na další pláž jménem Opoutere, ke které dojdeme po 20 minutách chůze od parkoviště. Dáda dělá poslední fotky a celkem unaveni se vracíme zpět k autu a jedeme hledat vhodné parkoviště k přenocování které nacházíme v městečku Tairua.

 

Pátek 8.6.

Opět se probouzíme v brzkých ranních hodinách, venku je pěkná zima a tak se nám nechce moc vylézat z vyhřátého spacáku. Sbalíme všechny věci, dotočíme vodu do všech barelů a  míříme směr Hahei, kde zastavujeme u pořeží a Coromandel se nám ukazuje ve svém pravém jménu. Pláž v Hahei nás prostě dostala a klidně by jsme si tu dovedli představit letní dovolenou. Po procházce nasedáme do auta a míříme na nejznámější místo Coromandlu nazývané Cathedral Cove., který je perlou poloostrova. Vyrážíme z parkoviště kolem 10h., ukazatel nám říká, že bychom měli dorazit zhruba za 40 minut, my jsme na místě po 30 minutách a jsme nadšeni. Počasí nám přeje, jen litujeme, že není léto, abychom se mohli vykoupat a zašnorchlovat si. Tady jsou pro to podmínky přímo ideální. Zdržíme se zde zhruba dvě hodiny, užíváme si nádherný výhled a Dáda vše dokumentuje. Když už se chystáme k odchodu, potkáváme opět Petra, tak se s ním dáváme do řeči a k autu se dostáváme až kolem jedné hodiny. Míříme směr parkoviště u Hahei beach, kde jsme viděli, že je zde možnost si i uvařit a tak Dáda servíruje oblíbené špagety. Po jídle máme v plánu vyrazit k Hot Water Beach, na níž termální vody pronikají písčitým a skalnatým povrchem. Vždy dvě hodiny před odlivem a dvě hodiny po něm si může každý na pláži lopatou vyhloubit jezírko a užívat si horkou koupel s výhledem na oceán. Máme se tam setkat s kamarády  z baličky, kteří se rozhodli pokračovat s námi a tak se na ně už těšíme.

K Hot Water Beach dorážíme kolem 16.h a sledujeme, že na pláži to už žije a spousty lidí si užívá ve své vykopané jámě. Nejprve jsme se chtěli jen dívat a neúčastnit se, jelikož venku nebylo zrovna nejtepleji a nechápali jsme, že jim není zima, když mají tělo jen do poloviny ponořené, ale nakonec jsme našli hned po příchodu na pláž prázdné vykopané jezírko a zjistili jsme, že voda je opravdu horká. Dáda si horkou lázeň opravdu užil, já jen přihlížela a smáčela si nohy, které  jsem měla po 10 minutách rudý jak rak :-) Voda je tu horká, má okolo 45 stupňů a pokud nohu zaboříte více do písku, opravdu to pálí. Zbytek dne jsme již strávili s Danem a Lukášem, kteří za námi dorazili na parkovišti u pláže a šli si brzo lehnout.

Sobota 9.6.

Vstáváme na parkovišti u pláže, takže máme nádherný výhled na východ slunce stačí jen otevřít kufr od auta. My jdeme s klukama prozkoumat pláž a okolí. Kačenka má dneska narozeniny tak si dopřává odpočinku a polehává v Hugovi. Dnes máme v plánu prozkoumat další pláže a okolí. Kluci vyrážejí směr Cathedral Cove, takže naše denní plány se rozcházejí a jsme domluveni, že se sejdeme navečer ve městečku Coromandel a najdeme si nějaké ubytování, abychom mohli Kačenky narozeniny pořádně oslavit.

Celý den objíždíme pobřeží, zastavujeme, procházíme se a užíváme si poklidného tempa.

Kolem 17.h dorážíme do Coromandlu kde se ubytováváme v Backpackeru za 15 NZD na osobu, s tím, že přespíme v autě a můžeme plně využívat veškerých služeb. Zjišťujeme, že zařízené to mají opravdu nádherně a konečně si po dvou měsících připadáme jako doma. Kuchyň, koupelna, pračka, altánek, obývací pokoj, vše nám je k dispozici a je to tu tak útulné, že si to náležitě vychutnáváme. Není sezóna a tak tu jsou s námi ubytovaní jen další dva páry a za chvíli dorážejí i kluci. Domlouváme se, že si zajedou nakoupit nějaké potraviny a pak si zaplatíme společnou saunu, kterou zde můžeme využít.

Po večeři se všichni převlékáme a nadšeni se přesouváme do sauny, kterou máme zaplacenou na jednu hodinu, ale nikdo to tu neřeší, takže nakonec odcházíme po jedné a půl hodině dostatečně vyhřátí a vysmání. Po sprše se přesouváme do altánku a do jedné hodiny popíjíme.

Neděle 10.6.

Po náročném večeru vstáváme o půl 8 abychom stihli další náročný program. Dnes totiž chceme zdolat vrchol Pinnacles s výškou 759m. Z postele se nám ale vylézat vůbec nechce.

Náš odjezd s Coromandelu je trochu opožděn, protože čekáme na kluky. Než se kluci připravý, tak si půjčujeme kola v retro stylu a jedeme prozkoumat městečko. Coromandel town nám připomíná daleký západ. Po 10 konečně odjíždíme do Thames, od kterého je nedaleko náš trek. Čeká nás 54 km cesta po pobřeží a je to samá zatáčka, že si málem ukroutíme ruce. Po příjezdu do Thames hledáme cestu do vnitrozemí kam vede už jen štěrková cesta. Po 15 km přijíždíme k visitor centru a zjišťujeme, že trek není na 3,5 hodiny jak jsme si původně mysleli, ale trvá dvakrát tolik. To nabourává naše plány, protože není v našich silách abychom se stihli vrátit zpět za světla jak bylo zamýšleno. Po krátké poradě se rozhodujeme pro přespaní na chatě Pinnacles hut, která je 40 min chůze od vrcholu. Nechceme se totiž treku vzdát a tak volíme dobrodružnou variantu, protože nám ke všemu zítra letí letadlo na Rarotongu. Balíme spacáky a vše potřebné na trek s přespaním. Přesouváme se autem k místu nástupu. Cesta vede buší po rozbité cestě a několikrát přejíždíme i řeku, po cestě kličkujeme jak zajíci a po 30 min jsme konečně na místě. Trochu trneme abychom zde nepíchli kolo u auta, to by nám mohlo znemožnit náš odlet na dovolenou. Bereme vybavení a po 14 hod. jdeme na vrchol. Přesně v 17 hodin. přicházíme na chatu, která má kapacitu 80 lůžek, a my zde budeme spát úplně sami. Sundáváme batohy a na lehko pokračujeme směrem k vrcholu. Chceme se o vrchol pokusit ještě dnes abychom měli co nejvíce času pro zítřejší přesun na letiště do Aucklandu. Letadlo nám letí sice až v 18:30 ale my jsme 3 hodiny chůze a hodinu jízdy autem od civilizace. Na půli cesty nás ale zastavuje déšť a my obracíme. Na chatě rozděláváme oheň v krbu, ale moc se nám ho nedaří udržet. Proto zapalujeme všechny hořáky s plynem a hned nám je líp J Zahříváme se čajem, baštíme naše skromné zásoby jídla a vyprávíme si strašidelné historky. Jelikož v chatě nám budou svítit jen do 22 hodiny a jsme tu opravdu sami, mimo civilizaci, v 21.30 všichni uleháme do spacáku a okamžitě usínáme

Pondělí 11.06.

Budík nám zvoní v 6.hodin a my neúprosně vstáváme. Musíme vyrazit co nejdříve, čeká nás opakovaný výstup na vrchol, tentokrát snad za lepšího počasí a poté sestup na parkoviště k autu. Víme, že abychom vše stihli, musíme být u auta kolem desáté hodiny. Vyrážím jako první v čele, jelikož mám jediný čelovku, venku je stále tma a tak ukazuji ostatním cestu. Počasí nám ale nepřeje i přesto jdeme dál. Fouká silný vítr, a je to tu tak nehostinné. Místy s námi vítr pěkně mává i přesto doražíme na vrchol a uskutečňujeme tak prvovýstup pro dnešní den J. Kolem nás se honí mraky a prší ale během chvíle se počasí mění a nám se naskýtají nádherné pohledy při vycházejícím slunci. Setrváváme tu přes půl hodiny, ale víc se zdržet nemůžeme. K autu dorážíme tak, jak jsme si předsevzali, přesně několik minut po desáté, rychle se převlékáme do suchých věcí, balíme jednu krosnu s tím, co si bereme sebou na dovolenou a za mrholení odjíždíme zpět do městečka Thames. Kluci pokračují pořád s námi, jsme domluveni, že až si nakoupíme, rozloučíme se a uvidíme se po našem návratu v Haistings kam  se chystáme na prunning vína a kluci tam míří již teď. 

Přesouváme se k obchodu, kde nakupujeme alespoň pár základních potravin sebou. Máme zaplacenou jednu přepravu zavazadla do 23 kg, bereme tedy moji krosnu, do které se pokusíme nasoukat všechno. Zatímco Kačenka je v obchodě, já přes internet platím parkoviště na celých 15 dní v Aucklandu. Doplácíme na naši chybu, kterou jsme udělali hned po našem příletu na NZ, a to tu, že jsme si nevyřídili visa kartu, ale jen epos kartu se kterou se nedá platit přes internet. Vše chtějí zaplatit dopředu přes visa kartu a my nemáme jinou možnost, než se domlouvat se známými, aby to zaplatili a my jim dáváme ihned hotovost. Stejný problém nastal při placení parkovného. Naštěstí nás Dan  zachránil a kartu nám půjčil, jelikož se s ní na letišti musíme prokázat.

Po vyřízení posledních maličkostí nasedáme do auta, loučíme se s klukama a míříme směr Auckland.  Naštěstí vše proběhlo tak jak má a my máme více než dobrý čas, přece jen to byl trochu adrenalin
Pro více fotek klikněte zde  Coromandel