Cooks Islands

10.06

Do Aucklandu dorážíme o hodinku dříve, než máme zaplacené parkovné, zastavujeme tedy na vyhlídce u letiště a pozorujeme přistávání jiných letadel. Po 16.hodině přijíždíme na letiště, bereme zavazadla a jdeme k odbavení. Máme trochu obavy z váhy našeho zavazadla, přeci jen je o něco teší, jak se nám zdá. Naše obavy se potvrzují, jelikož na odbavovacím páse nám naskakuje váha 28,5 kg místo povolených 23. Nic si z toho neděláme, krosnu odnášíme stranou a vyndáváme některé potraviny. Na druhý pokus váha ukazuje 22,6 což je přijatelné a náš batůžek putuje na palubu letadla směr Rarotonga.

Kačenka ještě navštěvuje pár obchůdku a kolem 18.00 se přesouváme i my na palubu letadla. Let by měl trvat 3h a 10 minut a již nyní se těšíme na přistání. Přeci jen létání nepatří mezi mé oblíbené aktivity. Přelétáme datovou hranici a prožíváme stejný den po druhé za sebou. Na Rarotongu přilétáme po půlnoci místního času s datem 11.06., dáme si ho tedy ještě jednou J a už nyní víme, že tolik jsme toho v jeden den ještě nestihli.

Na letišti nás odbaví velmi rychle, jde jen o formalitu a za doprovodu zpěvu jednoho z domorodců se přesouváme k východu kde nás čeká Paul u kterého máme domluvené na další 4 noci ubytování. Naskládáme věci do dodávky a přesouváme se zhruba 8km od letiště do našeho zahradního bungalovu. Jsme celkem unaveni, takže dáváme sprchu a jdeme ihned spát, abychom mohli ráno co nejdříve vyrazit prozkoumat okolí.

11.06.

Po probuzení nevíme kolik je přesně hodin, jelikož sami netušíme, jak se tu mění čas. Hned vedle nás v bungalovu je ubytovaný další pár, který se s námi dává do řeči, zjišťujeme, že jsou z Kanady, ale narodili se v Rumunsku, jsou tu pouze na dovolené a vypadají moc mile. Podle nich si konečně můžeme seřídit hodinky na správný čas.  Posnídáme na terásce, kterou máme před bungalovem, převlékneme se a vyrážíme do officu za Paulem, abychom mu zaplatili ubytování a domluvili se sním, jak je to s půjčením skútru. Řekl, že musíme mít řidičkou licenci pro cookovy ostrovy, kterou vydává místní policie. U Paula vše vyřizujeme a rozhodujeme se, že nasedneme do autobusu, který má za chvíli projíždět a svezeme se do hlavního města. Autobus vyjíždí s Avaruy každou celou hodinu po směru hodinových ručiček a každou půl hodinu proti směru a zastavuje i na mávnutí. Kupujeme si rovnou lístek na deset jízd, vyjde totiž nejlevněji. Zhruba po 15 minutách přijíždíme do městečka, kde se konečně začíná něco dít. Prozkoumáváme celé centrum, nakupujeme v místním supermarketu a kolem jedenácté hodiny se chystáme na návrat, jelikož sluníčko už začíná pěkně připalovat. Stavujeme se ještě pro fish end chips, které si bereme sebou k obědu a pospícháme na autobus, který má každou chvíli odjíždět. Stihli jsme ho na poslední chvíli, ale ihned zjišťujeme, že nejede správným směrem, tudíž si musíme objet téměř celý ostrov. Vychutnáváme si tedy jízdu autobusem a pozorujeme cvrkot na celém ostrově. Rarotonga má po obvodu délku 32 km, takže ani né po 30 minutách nás řidič vysazuje u našich bungalovů. Po obědě se převlékáme do plavek a konečně míříme na pláž. Moře je krásně azurové, teplé a plné korálů. Kačenka si stěžuje, že by mohlo být tepleji, fouká dnes docela studený vítr. Zbytek dne trávíme na pláži odpočinkem a šnorchlováním.

12.06
Vstáváme o půl 9, rychle se chystáme, protože dnes máme v plánu objet celý ostrov na kole. Půjčovna kol je nedaleko a tak za chvíli vyrážíme. Trasa vede po pobřeží a tak nám na celých 32 km stačí jeden rychlostní převod :-). Zastavujeme kde se dá a koupeme se. V polovině trasy přijíždíme k Muri beach, kde jsme plánovali zůstat 3 noci po návratu z Aitutaki, lokalita se nám ale moc nezamlouvá a tak se kanceláři vyhýbáme obloukem. Další zastávkou je již známe hlavní město, kde využívám prázdné policejní stanice a vyřizuji si řidičák za 20 NZD. Od teď už asi budeme používat skůtr, jako většina domorodců a turistů tady. Z kola nás totiž pěkně bolí zadek a půjčení vychází skoro na stejné peníze. Město máme projíte v okamžiku a pokračujeme směrem k našemu ubytování, zastavujeme se u letiště a z cela náhodně vidíme z pláže přistávat letadlo jen několik metrů nad námi. Už nám chybí necelých 8 km do cíle a tak zanedlouho parkujeme kola před bungalovem. Po krátkém občerstvení se jdeme vykoupat na pláž a pozorovat západ slunce.

 

13.06

Dnes máme v plánu vyrazit na místní trek do buše, který vede na  Te Rua Manga 413 m nad mořem.

Balíme batůžek a míříme po deváté hodině na autobus, který nás zaveze do Avarui, odkud stezka začíná. Nejdříve procházíme odlehlou částí města a poté se napojujeme na úzkou silničku v divočině. Dáda si užívá lián, palem a všeho možného co se dá fotit. Na vrchol dorazíme po dvou hodinách, nasvačíme se a napojujeme se na cestu, která míří přes další půlku ostrova. Hodně lidí se vrací po stejné cestě na zpět do Avaru (a ví proč :-) ), ale my chceme přejít celý ostrov a vrátit se zpátky po pláži do bungalovu. Zjišťujeme že cesta nám dává docela zabrat, jelikož je hodně blátivá, mokrá a klouže. Překračujeme každou chvíli řeku, přeskakujeme mokré kameny a po hodince chůze nás opouštějí síly. Naneštěstí za nedlouho přichází z dálky křik lidí, kteří se koupou u nedalekého vodopádu a my víme, že jsme zachráněni a brzy se napojíme na lepší cestu. Po celou dobu je neuvěřitelné dusno a my se nemůžeme dočkat, až se z chladíme v moři. Přicházíme ale k vodopádu, kde je možnost se vykoupat, takže Dáda neváhá a hned zkouší jeho teplotu. Já si počkám raději na moře. Všude tu jsou hejna komárů, tak Dádu popoháním, a po chvíli už zase pokračujeme dál. Zastavujeme u první pláže, vyzouváme tenisky a pokračujeme dál směr náš bungalov další 4 km po pláži. Zastavujeme se ještě v místním obchůdku pro piva a těstoviny. Zbytek dne jsme strávili u bungalovu odpočinkem a prohlížením fotek. Místní paní nám donesla banány a papaju, tak jsme měli dezert po naší večeři. Sami jsme si na treku natrhali limetky, ale po rozkrojení jsme zjistili, že je to zvláštní druh pomeranče, který nechutná vůbec špatně.  Večer je dusno neúnosné, začíná pršet a tak usínáme se všemi okenicemi otevřenými a konečně se i večer trochu zapotíme.
Pro více fotek ....Rarotonga

14.06.

Dnešní den je trochu nabourán přeletem na sousední ostrov Aitutaki, který je vzdálen 220 km severně od Rarotongy. Musíme tedy začít balit a do 11 opustit náš zahradní bungalov. Ještě jdeme rychle na pláž užít posledního, šnorchlování ale ne na dlouho, protože let na Aitutaki trvá 50 min. Naneštěstí se k nám připojují dva místní psi a doprovázejí nás až na pláž. Je to celkem nepříjemné, ale zbavit se jich nedá, musíme tedy přetrpět jejich společnost. V 11 se přesouváme z místa našeho ubytování k Paulovi, kde odevzdáváme klíč a čekáme na autobus. čekání vyplňujeme lenošením pod palmami. Jen musíme dávat pozor na padající kokosy a to jsme si říkali od čeho mají místní rozbité čelní skla. S předstihem odjíždíme na letiště s tím, že zbytek času strávíme na internetu, abychom přidali nové příspěvky na blog. Náš plán narazil, když jsme zjistili že wifi není free. Po dvou hodinách na letišti přišla doba chek – inu.

Odbavení zavazadla probíhá bez problémů a my se chystáme na palubu. I na tak malém letišti jako je na Rarotonze volíme špatnou bránu a míříme k mezinárodnímu terminálu. Kde zrovna probíhá odbavení cestujících letících na Tahati. My následujeme většinu, ale před rentgenem nás zastavují a posílají zpět k domácímu terminálu. Vnitrostátní bránu otevírájí 10 min před plánovaným odletem, a my nastupujeme do letadla jako do autobusu bez jakékoliv kontroly.

Model letadla je Saab, je pro 30 cestujících a je vyrobeno ve Švédsku sděluje nám Vio z Canady, od kterého se dozvídáme, že je dělá copilota, neuvěřitelné. Kačenka mně říká, že se tedy letu bát nemusím, že nás když tak Vio zachrání. Let byl fantastický absolutně klidnej a před přistáním se nám naskýtá pohled na celou lagoonu. Nepopsatelný moment. Na letišti nás vítají opět zpěvem a hraním na ukulele. Kačenku jen mrzí, že od Mathiase nedostala květiny na krk, jak to bývá na těchto ostrovech zvykem. Mathias je náš nový domací, u kterého budeme bydlet 7 následujích nocí. Do chatky přijíždíme před pátou. Stíháme ještě šnorchlování a západ slunce. Večer se ještě jdeme podívat na program, který probíhá ve vedlejším komplexu, domorodé tance. Vracíme se a zalézáme pod moskytiéru, jelikož komáři tu řádí opravdu pěkně, jsme celý poštípaní, takže zítra musíme nakoupit repelenty. Dnešní noc strávíme v jiné chatičce, než následující dny, jelikož ta naše je dneska ještě plná. Usínáme tedy ve stromovém bungalovu a ráno se přesuneme do chýše na pláži.

15.6

Po snídani si balíme věci a chystáme se tak na přesun do chatky na pláži, rozdíl v ubytování je ten, že tu máme oproti stromovému domečku vetší soukromý. K vodě to máme pouhých 10 metrů. Poté si půjčujeme skútr s tím, že si projedeme celý ostrov. Míříme na letiště, kam 3 x denně dosedá letadlo z Rarotongy, dlouho se nezdržujeme a pokračujeme do zátoky, kde je nádherně tyrkysová voda a pozorujeme soukromý ostrůvek nedaleko toho našeho. Projíždíme kolem plachetnic, kajaků a různých loděk, které si je možné zapůjčit, my ale máme v plánu půjčit si katamarán od Mathiase, takže se o půjčovnu moc nezajímáme. Projíždíme celý ostrůvek a zjišťujeme, že je opravdu malinký, nikde, nikdo, klid, pohoda, občas spadne kokos, občas se po silnici projde slepice, nebo koza, domorodci sedí před svýma domečkama a jen tak lelkují. Já obdivuji místní děti, jelikož jsou opravdu krásný, černý a roztomilí. Všichni místní jsou moc příjemní, každý nám mává a zdraví nás. Navštěvujeme místní supermarket, který je stejně velký jako u nás ta nejmenší večerka a zjišťujeme, že ceny potravin jsou tu ještě vyšší než na Rarotonze,  takže opravdu dost vysoké. Nakupujeme ty nejzákladnější potraviny a míříme směr náš bungalov, abychom se vykoupali a uvařili si oběd. Odpoledne trávíme na pláži šnorchlováním a poleháváním v houpací síti. Na večer se ještě jedeme jednou projet kolem ostrova, zastavujeme se na místním hřišti, kde se sešel snad celý ostrov a pozorujeme s nimi místní basketbalové utkání. Děti si nás hned všímají a ponoukají Davida k zábavě, škádlí ho a tak máme na chvíli o zábavu postaráno. Po chvíli jsou tak rozdivočelí, že raději nasedáme na skútr a ujíždíme před nimi. Večer trávíme na terase pozorováním západu slunce.

16.6

Na dnešní den jsme si domluvili výlet s Mathiasem. Pořádá cesty do laguny a my tak neváháme a jedeme s ním. Nejprve nás bere až za atol, kde pozorujeme obří želvy, hned co se nějaká objeví skáčeme do vody a snažíme se je spatřit. Není to vůbec lehký úkol, protože želvy jsou hodně plaché a okamžitě mizí do hlouby oceánu. Já mám štěstí a pode mnou se jedna objevuje, Kačenka už připlouvá pozdě. Další hodinu vyplňujeme hledáním želv a jejich pozorováním. Další zastávka je již v laguně, potápíme se do míst, kde jsou velké mušle, které dorůstají délky až 150 centimetrů. Poté zastavujeme na odlehlém ostrově, kde nám Mathias, chystá oběd. Podává se ryba s bramborovým a ovocným salátem, řasy, sladký chleba a k tomu všemu přikusujeme banán podle místní tradice. Jako drink máme kokosové mléko. Následuje další šnorchlování a návštěva jednoho z dalších ostrovů v laguně. Všude na ostrově hnízdí kolonie mořských ptáků a konají se tady souboje o život. Vše nám Mathyas ukazuje a vypráví nám o místních zvycích. Nasedáme opět na loďku a zastavujeme se na dalších dvou místech, kde šnorchlujeme, pozorujeme hejna rybek a barevných korálů. Voda tu je opravdu průzračná a tak se jí nemůžeme nabažit, pořád se potápíme a plaveme. Kolem půl páté zvedáme naposledy kotvu a míříme do přístavu. Zážitek z dnešního dne máme parádní, takže vůbec nelitujeme, že jsme jeli a David už plánuje, jak se s Mathyasem domluví na půjčení katamaránu, abychom se tam mohli zajet podívat ještě jednou a sami.

17.6

Ráno nás probouzí silný vítr a zatažené počasí. Teploty tu jsou pořád vysoké, ale je zataženo, takže se rozhodujeme vyrazit na procházku do města, abychom si mohli nakoupit pivo a nějaké dobroty na večer. Když dorážíme k prvnímu obchůdku a zjišťujeme, že je zavřený, přemýšlíme co je vlastně za den a teprve nyní nám dochází, že je neděle a tudíž si asi nic nekoupíme. Dny se nám tu nějak míjejí. Pokračujeme tedy dál a zanedlouho u nás zastavuje Vio s Gabriel, naši kamarádi z Kanady, které jsme potkali na Rarotonze a letěli se sem podívat alespoň na 3 noci. Říkají nám, že se jedou podívat do místního kostela a tak neváháme a domlouváme se s nimi, že tam za nimi dorazíme zanedlouho. Každou neděli se tu sházejí všichni místní. Když dorazíme na místo, je mše již v plném proudu, usazujeme se vedle nich a snažíme se alespoň trochu porozumět, tomu o čem je řeč. Kostel je celkem zaplněn a panuje zde skvělá nálada. Je to nepopsatelně jiné než u nás a jsme celkem dojati. Místní nás vítají potleskem, musíme se postavit a říct z jaké jsme země, všichni jsou nadšeni a poté se zpívají místní písničky, které jsou doprovázeny živou hudbou a tleskáním. Vše trvá zhruba 30 minut, poté se slova ujímá místní kazatel se svojí řečí, ale my již dlouho nesetrváváme a odcházíme se skvělým zážitkem zpátky do bungalovu. Neseme si prázdný batůžek, jelikož obchody jsou opravdu všechny zavřené a domlouváme se, že si zítra půjčíme opět skútr, abychom si zajeli na větší nákup a ještě jednou si projeli celý ostrov. Zbytek dne trávíme u nás na pláži, večer se jdeme projít a odnášíme si tři kokosy na snězení. Jsme již znalí a víme, který kokos je již dozrálí a který nám bude chutnat. David si půjčuje od Mathyase mačetu a všechny je rozsekává, mléko z nich necháváme vytéct, zjistili jsme totiž, že to není to pravé ořechové a užíváme si jen čerství kokos.

18.06 Pondělí

Dnes máme půjčený skútr, tak dopoledne vyrážíme na nákup, objíždíme všechny 3 místní obchůdky, abychom si nakoupili vše co potřebujeme. Vaříme si zde opravdu skromně a u nás by jsme za stejnou cenu zažili hostinu. Poté odvážíme nákup do chatičky a David opět nasedá na skútr a míří nafotit nějaké fotky z celého ostrova. Já si užívám klid na pláži, jenom pro představu, jsme tu jen se dvěma mladými němci, kteří přiletěli také ze Zélandu, tudíž máme pláž doslova sami pro sebe a když se jdeme projít po pobřeží, nepotkáme živáčka. Odpoledne se jedeme ještě projet po ostrově a zastavujeme na našich oblíbených místech. Večer trávíme na pláži pozorováním krabíků, korýšů a všeho možné co se západem slunce vylézá ze svých úkrytů.

19.06. Úterý

V sedm třicet jako každé ráno je kohout neúprosný a budí nás. Každý den tady tedy nevyleháváme a před osmou hodinou už snídáme na terase s výhledem na moře. Jsme domluveni s Mathiasem, že nám půjčí svůj katamarán a my se pojedeme podívat ještě jednou do zátoky. Je ale dost pod mrakem a fouká vítr, Mathias nám tedy oznamuje, že počkáme do oběda, počasí by se mělo zlepšit a pak to pojedeme omrknout do loděnice, kde mu katamarán stojí. Před obědem se celkem vyjasňuje a tak po dvanácté hodině vyrážíme. Po příjezdu do loděnice zjišťujeme, že katamarán není to co jsme si mysleli, tedy loďka s motorem, který si budeme sami obsluhovat, ale plachetnice, velká závodní plachetnice se dvěma plachtami, která není snadná na obsluhu a vůbec nejede na motor J Mathias se Davida ptá, jestli má nějaké zkušenosti s plachtěním, sdělujeme mu, že žádné, ale že to jistě zvládne. Příprava je celkem komplikovaná, Mathias nasazuje obě plachty a přivazuje spousty lan a provazů. Už teď mě to děsí. Po hodině přípravy si uvazujeme vesty, všechny věci přerovnáváme do nepromokavého pytle a nasedáme na palubu J Mathias nejprve pojede s námi, jelikož se mu zdá, že je stále dost silný vítr a tak to musíme vyzkoušet, abychom plachetnici vůbec ukočírovali. Po rozjezdu do zátoky napínáme obě plachty, opírá se do nás vítr a mi se zničehonic rozjíždíme šílenou rychlostí na oceán. Vlny s námi houpají, jen naskakujeme, Mathias neustále obsluhuje obě plachty a my sedíme jak zařezaní. Po chvíli to vzdáváme, otáčíme a míříme zpátky do zátoky, jelikož Mathias nám sděluje, že je dost velký vítr a samy bychom to nezvládli. Kdybychom to nekočírovali, plachetnice by se s námi převrátila a to by byl konec. David je zklamanej, ale domlouvají se, že to vyzkoušíme ještě zítra podle počasí. Shodujeme se, že i tak si ale odnášíme další zážitek, jelikož takhle jsme se na moři ještě neprojeli. Odpoledne i večer tak trávíme na naši pláži.

20.06. středa

Ze vstávání se stává rutina, jelikož jsou místní kohouti přesný jako švýcarský hodinky. Dnes máme v plánu reparát z plachtění, nemohl jsem ani dospat rána sledováním počasí. To je ale opět dosti větrné a já se začínám obávat, že z naší plavby nic nebude. Mathias odváží Johna na letiště a jede se podívat do zátoky na větrné podmínky. Vyhlídky nejsou o moc lepší než včera a tak naši cestu rušíme. Zbytek dne trávíme relaxováním a užíváme si poslední den na Aitutaki, protože zítra ráno přelétáváme zpět na Rarotongu.

  Pro více fotek lkikni zde: Aitutaki