Dnesnim dnem uzavirame nasi 13 a pul tisice dlouhou okruzni cestu po rozmanite zemi, kterou Australie bezesporu je. Najdete tady vse o cem clovek cely zivot sni, bouhuzel pro Australii existuje jeste jedna zeme, ktera muze Australii v mnohem zastinit. Svou nedotknutelnou prirodou a lidmi, kteri tam ziji zcela odlisne nez zbytek sveta, spolu dohromady vytvariji opravdovy raj. Lide o ni ani moc nevedi, protoze nam neni nadosah ruky. Tou zemi je samozrejme Novy Zeland. Australane jsou arogantnejsi a rozhodne nejsou tak otevreni a pratelsti jak jejich sousede. Kazdy si tu hledi sam sebe podobne jako u nas. Pokud chcete videt to nejhezci z Australie musite vynalozit obrovske usili a tisice ujetych kilometru, aby vam neco vyrazilo dech. Zeland vam ho vyrazi cely. Mozna tady vazim silna slova, aby se to lepe cetlo, reklo by se. Ale jen ja s Kacenkou a dalsi lidi co nasli na Novem Zelande stesti budou mluvit stejne.
Kdyz tak pisu tenhle clanek zrovna se snazim zahnat myslenku na to ze jsme 11 kilometru nad zemi a kdyz zavru oci nevidim Australii. Rada pro vas, "pocetne" ctenare naseho blogu, pokud nejste spokojeni doma jak zijete udelejte zmenu. Pokud touzite po nakupovani a mestkym ubehanym zivote, vecerech na plazich s mrakodrapy za zady a koktejlem v ruce jedte do Australie. Neuvazuji o tom ze by nekdo chtel zit v rudem centru nebo na pontonu u velkeho barieroveho utesu. Vse ostatni najdete na NZ.
Posledni tyden po navsteve Whitsundays uz jen tak prezivame, chybi nam sila a neprichazi nic co by prekonalo predesle zazitky. Uz se tesime az zamirime do Asie. Vzpruhou a zaroven poslednim hrebikem do rakve je provoz v Sydney. Snazime se vyhnout placenym usekum, ale jsme v pasti. Ne ze by slo o par dolaru, ale spise o system jeho placeni, ktery musi byt ucinen online. Prekonavame Harbour Bridge coz je zazitek sam o sobe. Pak jen najit nejake hezke misto na stani a hura na most tentokrat pesky. Vyhledy na Sydney nas znovu nabijeji. Pri ceste k opere, mesto ani nepoznavame, kdyz jsme tu byli za destivych dnu, ulice byly liduprazdne. Ted je to sama atrakce, u nabrezi hadi zena, ktera se snazi vlezt do krabicky od zapalek pak zase domorodci hrajici na ty jejich foukatka. Bohuzel neznam odborny nazev. Kdyz zrovna nelije jako z konve tak se to u Opery hemzi mravenci se sikmyma ocima. Foceni tak nepripada znovu v uvahu. Zpet k autu nas zene omezeni v parkovani a tak se jedeme ukryt na nejvyhlasenejsi plaz v Sydney. Ukazuje se ze to nebyl zrovna dobry napad protoze se zde kona bezecky zavod, kdy pocet ucastniku presahnul 30 tisic. Vsude zavrene silnice nam berou zbylou energii a s Kacenkou uz to nedavame. Po hadce nase horke hlavy chladime uz spolu na plazi ovocnym napojem. Odjizdime po zapadu slunce na dohled letisti a pozorujeme kazdych co 5 minut pristavat letadlo. Na obloze se tu tvori fronta.
Rano vse pripravujeme na odjezd a vracime auto bez ztraty kyticky. Byl to velky risk cestovat v aute bez pojisteni, sebemensi nehoda by se nam nemusela vyplatit. Ve 2 odjizdime na letiste a travime tu nekonecnych 20 hodin.
Pristup letistniho personalu nas sokuje a to kdyz nas neuprosne odvadi do ustrani k vytahovym sachtam a uzaviraji budovu letiste na 4 hodiny. Citime se jak utecenci, posledni kapkou je vecerni kontrola pasu.
Žádné komentáře:
Okomentovat