Nas dlouho ocekavany moment muze zacit, je pul 7 rano a my pouze presedame z loznice na predni sedacky a odjizdime do Cairns, kde musime byt v 8. Parkujeme v blizkosti terminalu a jdeme se odbavit. Vypada to tu jako na letisti, ceka nas check- in ve zjednodusene forme. Pani u prepazky nas informuje o tom, ze dnes (ostatne jako vsech 5 dnu co tu jsme) panuje vetrnejsi pocasi a tedy pokud chceme ze si mame vzit na palube lek proti morske nemoci. Po kratke prochazce po molu jsme pripraveni k nalodeni. Chvili cekame nez posadka pripravi lod a osadi ji mustkem. Pak uz nam nic nebrani se usadit v dolni nebo horni palube katamaranu. Kupodivu nas jede mala skupinka zhruba 25 lidi a tak je na lodi spousta mista. Jeste jsme se pomalu neodlepili od mola a uz zaciname snidani, k tomu vsemu jsme si vyzadal dva zazracne leky proti nevolnosti. Rozhodli jsme se nic nepodcenit a jako prvnim z cele posadky nam mizi v zaludku. Uklidneni z toho ze jsme pripraveni si uzivame prvni kilometry nasi plavby. Barva more se zacina menit z hnede na, kalnou zelenou, pote jak mavnutim kouzelneho proutku prechazi v zelenou az nakonec z krasne zmodra. Zazrak reklo by se. Za vse muze bahnite podlozi, diky rakosum, ktere se tahnou pri pobrezi. More zde tak vytvari odstupnovanou paletu barev, kdy razem prechazi z jedne barvy do druhe. Na prvni pohled je videt ta presna linie. Hned po snidani se kona mytink pro potapece a pro snorchlisty. Dostavame rady jak na to, protoze jsou tu s nami lidi co jeste nesnorchlovali. Nas instruktor je sympatickej typek, s kterym je sranda. Na zaver jeste zdruraznuje jestli jsme si nevzali prasek tak at jeste ucinime to abychom si uzili dnesni den. Po 30 minutach zaciname pozorovat objevujici se priznaky nevolnosti u nekterych spolupasazeru. S kazdou dalsi ubehnutou minutou jich stale pribyva. My se na sebe s Kacenkou podivame a rikame si. "Proc si ty lidi ten prasek nevzali, podivej uz zvraci, chapes to?":-).
Projizdime kolem ostrova Fitzroy na ktery se poradaji taktez vylety lodi. Ostrov uz je mimo pasmo bazin a tak ho lemuje krasne more ovsem bez koralu. Vybiham si fotit krajinu na palubu a uzivam si houpavou jizdu. Mam preci prasek jsem v pohode. Po navratu dovnitr uz pocituju ze mam zaludek trochu na vode. Netrva dlouho a z me pohodicky se pomalu pridavam k te zelene vetsine, ktera si drzi v ruce sacek a cuca led :-) Kacenka se drzi mezi poslednimi co jim zustal usmev na tvari. Na prvni stanoviste prijizdim ve stavu jako kdybych prokalil celou noc a mel kocovinu. Ok, here we go. Na nic necekame nasoukame se do suchace a jako prvni skaceme do vody a uz okukujeme co je pod hladinou. Preci kdyz je nam na lodi spatne tak se srovname na mori. Bohuzel neni uniku. Snazim si uzivat snorchlovani a obdivovat to co tu priroda vytvorila. Tezko popisovat slovy to se musi zazit. koraly vsech druhu a velikosti, ryby a skeble pres metr velike, pod vodou je to barevnejsi nez nejnovejsi LCD televizor. Vsechno tohle mi dava zapomenout na tu nevolnost. Vody opustime jako posledni, zatimco se ostatni motaji jenom u lodi. My jako jediny prozkoumali vzdalenejsi cast utesu. I presto ze ma voda 25 stupnu, tak diky nevolnosti se treseme oba zimou. Na lodi nas ceka opakujici se procedura, sundat oblek, osprchovat, osusit a muze se dovnitrku lodi. Prejizdime asi 15 minut na dalsi misto ponoru, pritom se kona sezeni o podmorskem svete. Instruktor nas seznamuje s cim vsim se v teto oblasti muzeme setkat, pri velkem stesti bychom mohli narazit na zraloka utesoveho, morskou zelvu nebo rejnoka, je toho tolik ze jmena ryb jsme si nezapomatovali. Ne ze by se to nedalo poslouchat, ale ja uz to pri ukazce nevydrzim a sotva dobiham na zachod. Zbytek rozepisovat nemusim :-). Nez se pustime do more tak je pripraven teply i studeny bufet. Jeste pred chvili jsem objimal zachodovou misu takze nemam na nic pomysleni a tak se prejidani nezucastnuji. Dva Svycari napak soutezi kdo z nich toho sni vic a pri pohledu na ne se mi dela jeste vice zle. Kacenka zkousi lehci studeny bufet a me se dari do sebe nasoukat dva platky ananasu. Po obede se vrhame opet do vody, kde se Kacence plni jeji prani v podobe vysnene ryby kterou chtela celou dobu videt. To ze jsme si na ni mohli sahnout uz byl jen bonus. Po navratu na lod se i Kacence pritezuje a nakonec i ona musi podstoupit nevyhnutelne. Kdyz jsme byli naposledy na lodi bylo to na NZ pri sledovani velryb a to nam zrovna dvakrat nejlip taky nebylo. Oba jsme na to uplne zapomneli ze by jsme mohli dostat zase morskou nemoc. Treti snorchlovani nevynechavame uz jen z principu, kdyz uz jsme tady tak nebudeme sedet na lodi. Nakonec se ukazalo ze jsme udelali dobre a videli jsme konecne i klauna, rybka z hleda se Nemo :-). Pri ceste zpet sedime jako dve trosky venku na vzduchu, cely promoceny od odstrikujici vody a jen behame na zachod. A co rici zaverem urcite na to budeme vzpominat dlouho :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat