Od nejvyšší hory rovnou do pracovního.

Jak jste všichni věděli, naším plánem bylo do konce prosince docestovat Nový Zéland a od ledna nastoupit do práce. Vše probíhalo podle plánu, procestovali jsme jižní ostrov do dvou třetin, až do té doby než přišla naše poslední zastávka v národním parku Mt. Cook, kde jsme se rozhodli, že naše plány trochu pozměníme. Vzhledem k tomu, že jsme se nacházeli pouhých 150km od Cromwell, městečka kde začíná sklizeň třešní, měli jsme dvě možnosti. Pokračovat v cestování a na konci ledna si hledat práci někde v severnější části NZ nebo sjet  zpět do Cromwell zhruba 800km níže. Druhá možnost byla navštívit Cromwell už nyní, zkusit si najít práci a omrknout situaci. Říkali jsme si, že nemáme co ztratit a stanovili jsme si 4 denní limit, který budeme věnovat hledáním práce v této oblasti a v případě, že nás vezmou, docestujeme zbytek později.

Předpokládali jsme, že třešně se budou již pomalu rozjíždět, ale to co přišlo po našem příjezdu jsme nečekali. Brali jsme to však z humorem a poprvé jsme se u hledání práce pobavili, protože nám o moc nešlo a to jde tak všechno nějak lépe. Všechny sady které jsme objížděli jsou beznadějně obsazené, na čekacích listinách pro jednotlivé farmáře je již zapsáno 600 jiných lidí před námi a jestli vůbec budou někoho nabírat tak v lednu. Stačilo pouze zajít do infocentra, kde nám paní sdělila, následujte ty lidi před vámi a navštivte pracovní agenturu, za 20 minut jste již 15 uchazeči o práci. Povzbudivá zpráva :-). Po celodenním objíždění všech sadů jsme ještě zajeli za našimi známými, kteří tady pracují na jednom orchardu již zhruba měsíc. Od nich se dozvídáme, že situace je bídná, každý den do města přijíždějí stovky mladých lidí a hledají práci. Na jejich sadě místo také není a pořád je tam někdo buzeruje. Zmínili se nám ale, že v Cromwell je jeden super sad, kde je majitelem starší pán, platí dobře, a každou pauzu jim vozí svačinky :-) Tak to jsme zbystřili a hned druhý den jsme se jeli zeptat do zmíněného sadu, i přesto, že jsme věděli, že je plno. V 10.30 jsme čekali před krámkem s ovocem a zeleninou u sadu, který pán vlastní a společně s námi asi dalších 8 Čechů, kteří také shánějí práci. Pán si s námi promluvil, zeptal se nás na zkušenosti, vzal si od nás všech telefonní číslo a poslal nás domů, práce bude možná od ledna. I přesto jsme ale nějak cítili, že jsme se mu líbili a říkali jsme si, že sem budeme jezdit každý den, do té doby než nás vezme. Nemuseli jsme tam jet už ani jednou, jelikož už v jednu hodinu téhož dne nám pán volal s tím, že zítra můžeme nastoupit. Později jsme se dozvěděli, že si lidi vybírá jak se mu kdo líbí a kromě nás nikoho jiného nevzal. Zkrátka z pekla štěstí!

radost pracovat

Takže naše situace je nyní taková, že jsme zaměstnaní na farmě pro dědečka jménem Kevin, vlastní dva sady a dva krámky se zeleninou a ovocem. Hned druhý den jsme šli do práce a 4 dny jsme dělali thinning nektarinek. Tato práce je placená hodinově a potřebovala se dodělat, jelikož od neděle se začínají sklízet třešně, které potřebovali dozrát. Pracujeme ještě s Adélou a Honzou na druhém sadu, nikdo nás nekontroluje, jelikož dědeček nám prostě věří. V deset a ve tři hodiny máme placené patnácti minutové přestávky na které nám vozí čaj a sušenky.

A kde bydlíme?  Bylo nám nabídnuto ubytování na sadě ve které jsme ani ve snu nedoufali. Bydlíme dohromady se všemi ostatními pracovníky, zhruba dalších 10 lidí. Každý máme domeček s jednou místností a malou koupelničkou. Je to úžasný. Na pokoji máme ledničku, tv, gauč, elektriku :-) a před dveřmi terásku na které pořád vysedáváme. Je to tu taková komunita :-)

Hydralada, práce na ní je hitparáda

náš domeček

 Vzhledem k tomu, že máme elektriku i internet, můžeme být s vámi kdykoli ve spojení :-)

Do práce chodíme každý den na 8.hodinové směny, čekají nás třešně, které se trhají na kontrak, zkrátka kolik natrháme, tolik dostaneme, ale zatím jich není dostatek, abychom si vydělali, děláme tedy na hodinovku. Pro představu za 5 kg třešní dostáváme 8.50 NZD, na jiných sadech je cena  kolem 5NZD. Abychom se přehoupli nad minimální mzdu musíme natrhat 70kg třešní. Podmínkou totiž je, že bychom měli natrhat alespoň 60 kg což odpovídá minimální mzdě. Jinak by nám muse3li doplácet do minimálky a to by jsme se tu dlouho neohřáli.

Práce je nepříjemná jen v tom, že je tu už dost horko a opékáme se jako kuřata. Každý den je okolo 27 stupňů, ale asi bude hůř.

fotografie byli pořízeny v časové tísni, takže až bude čas všechno řádně nafotím :-)