Přeplouváme na jižní ostrov.

Vzhledem k tomu, že při cestování je udržování blogu značně náročné, rozhodli jsme se, že budeme muset vkládání příspěvků omezit. Nejprve jsme chtěli po dobu dalších dvou měsíců naší cesty přestat vkládat příspěvky úplně, ale poté jsme se dohodli na tom, že nebudeme psát zápisky z jednotlivých dnů, ale vždy Vám shrneme jen informace za jednotlivý týden.

V minulém týdnu jsme konečně chytili signál na náš přenosný internet a mohli jsme Vám tak vložit alespoň pár obrázků z naší cesty po severním ostrově. Jsou to fotky převážně z oblasti u jezera Taupo, kde jsme strávili 3 dny a čekali jsme na hezké počasí, abychom se mohli přemístit do Tongariro parku.  Taupo je největší Novozélandské jezero. Nachází se v kaldeře, vytvořené  jednou z největších vulkanických erupcí vůbec. Došlo k ní před více než 26 500 lety, sopka tehdy vyvrhla 800 km krychlových popela a pemzy. Okolní krajina je stále aktivní a jsou zde fascinující termální oblasti.

Za dobu 3 dnů, kdy skoro celou dobu pršelo jsme navštívili peřeje Huka Falls (viděli jste na obrázku) s nádherně křišťálovou vodou, jezero Taupo, městečko Taupo, přírodní horké prameny kam jsme šli zhruba hodinovou procházkou a mohli jsme se vykoupat v řece, kde stéká malý vodopád s vodou o teplotě asi 42 stupňů. Je siřičitého původu a večer nás z toho dost bolela hlava.

Jelikož po třech dnech konečně přišel krásný den, hned jsme vyrazili do národního parku Tongariro.

Národní park Tongariro byl zřízen v roce 1887 jako vůbec první národní park na Novém Zélandu. Tři vrcholy parku daroval Novému Zélandu místní maorský kmen, protože darování považoval za jediný možný způsob ochrany oblasti velkého duchovního významu. Název Tongariro se původně vztahoval ke třem horám v parku (Tongariro, Ngaruhoe a Ruapehu) a vychází z výrazů tonga (jižní vítr) a riro (odnést pryč). Tongariro patří se svými aktivními vulkány k nejkrásnějším NZ parkům a je dobře známí jako mordorský Mt Doom z trilogie Pán prstenů. 

Vzhledem k tomu, že jsme do parku dorazili okolo jedné hodiny a byl opravdu krásný den, rozhodli jsme se, že ještě ten den vyrazíme alespoň na krátkou procházku a kam dojdeme, tam dojdeme. Nakonec jsme došli až do sedla, kde je rozcestí na horu Ngaruhoe nebo  pokračování v treku k červenému kráteru a k výstupu na vrchol Tongariro. Cesta do sedla byla značena  na dobu 2h a 30 minut, my to měli za 1.30 i s focením. V tuto dobu byl už v sedle sníh a většina lidí chodí pouze do sedla, nebo k červenému kráteru. My jsme se ten den už otočili a nechali si pokračování na další dny.

Druhý den ráno jsme měli radost, že nám počasí vychází i nadále a i společně s Danem jsme se rozhodli, že se pokusíme vystoupat na Ngaruhoe 2287 m. Ze zdola to se nám zdálo, že na hoře už není tolik s něhu a mohli bychom to zvládnout i bez vybavení v podobě maček a cepínu. Nakonec se ale ukázalo, že hory jsou opravdu zrádné a výstup jsme museli přerušit ve 2000m. Byl opravdu silný vítr, mrzlo a sníh byl tak zledovatělí, že jsme nemohli zasekávat nohy a bez maček by jsme na vrchol nevystoupali. Já (Kačenka) jsem už měla strach, Dan také a tak s námi David sestoupil také dolů. Ještě ten den jsme se náhodně seznámili s naší Českou triatlonistou Vendulou Frintovou, která měla na NZ světák a nakonec s námi šla druhý den trek na vrchol Mt. Tongariro, kam je výstup podstatně snadnější. Davidovi to ale nedalo a při sestupování se v sedle rozhodl, že se pokusí ještě vystoupat na Horu Osudu (Mt. Ngauruhoe). Jak řekl tak udělal, fotky jste už mohli vidět a ještě nás stihl dohnat na parkovišti J

Vzhledem k tomu, že jsme společně byli již dlouhou dobu, rozhodli jsme se na nějakou dobu s Danem rozdělit a cestujeme momentálně již sami. Na poslední den za námi do Tongarira přijel náš kamarád Honzík, se kterým jsme se seznámili hned po našem příjezdu na NZ v Te Puke a zhruba 5 měsíců jsme se neviděli. Jeho cesta po NZ se již krátí a tak jsme se rozloučili v podobě krásné túry a večeru s vínem, při vyprávění zážitků.

Po Tongariru jsme již mířili sami rovnou do hlavního města Wellingtonu, kde jsme si koupili lístek na trajekt a v úterý v osm hodin ráno vypluli na jižní ostrov Nového Zélandu.