Putování od mysu k mysu.

Před námi je prodloužený víkend s volným pondělím, protože je nahlášená návštěva majitele sadu a ten by nebyl rád kdyby zjistil, že tam stále pracuje nadlimitní počet lidí i po skončeném sběru avokádu. Sbírání dělá peníze ale údržba sadu je už o ničem jiném.

Vyrážíme až na vrchol dlouhého poloostrova Aupouri, který má charakter drsné a opuštěné krajiny, které dominují vysoké písečné duny a kde také leží mys Reinga, který jsme už před časem navštívili. Cestou zastavujeme na Bluffu, který vystupuje z Ninety Mile Beach. Cesta k němu vede přes soukromý pozemek, protože téměř vše tu tak někomu patří. Tentokrát je zde přístup povolen nápisem na bráně. Přijíždíme na místo a máme štěstí, viditelnost je dnes opravdu výborná. Po krátké procházce pokračujeme dále na sever a další zastávku děláme v reservaci Te Paki, kde se nachází gigantické písčité duny o rozloze 7 km2, příjezd vede pře území na než se pasou všudy přítomné kravičky spolu s telátky, a občas nám brání průjezdu. Připadáme si tu opravdu jak na poušti, jen tu chybí patřičné horko, protože zrovna není nejslunnější den, nakonec se nám daří zahlédnout i velblouda..... více příště.

Vydáváme se na zhruba tříhodinovou procházku až k moři, kde z písku vystupuje zelený kopec, který nás celou dobu přitahuje. Překonáváme obrovské duny s výškou okolo 100 metrů, a místy jsme zasypáváni poletujícím pískem. Duny lze také využít ke sjíždění na Sandboardu, který si půjčit, my tuto možnost ale nevyužíváme. Po prohlídce dun jedeme k mysu Reinga, který si chceme prohlédnout při soumraku. Přicházíme včas a maják se před námi rozsvěcí, dělají nám společnost i rákosníci, kteří jsou všude a přijeli si svítící maják vyfotit s bleskem. Za tmy se přesunujeme k zátoce Tapotupotu, kde zalézáme do Huga a po chvíli usínáme.

Vstáváme brzo, protože máme před sebou cestu od majáku k majáku. Vydáváme se pešky po pláži Te Werahi až k mysu Maria van Diemen, který je nejzápadnějším místem NZ. Na tabuli se píše že cesta i s návratem bude trvat 5 hodin, nám se do daří zdolat v čase 8 hodin. Nějaký čas nám zabírá focení (spíše dvě hodiny navíc) a čas strávený u majáku, kde zaslouženě odpočíváme po náročné cestě, kdy jsme museli překonat dlouhé písčité úseky po kterých je chůze obtížná. Krajina je tu opravdu atypická s kterou jsme se předtím ještě nesetkali. Po návratu nasedáme do aut a vracíme se domů.

Máme nové spolubydlící

V Pondělí se k nám přistěhovali naši kamarádi z práce, Fabian z Francie a Arthur rodák z Polska žijící v Německu. Jejich příchodem to tu podstatně ožilo a zažíváme spoustu srandy jak v práci tak v našem ubytování. Jsme rádi že se můžeme bavit anglicky a něčemu se přiučit. Byli jsme také poprvé rybařit, sice jsme nic nechytli ale i tak to bylo fajn. Už se poohlížím po nějaké rybařské výbavě :-), protože pro rybolov v moři není nutné žádné zvláštní povolení.

V práci jsme prožili opět několik vtipných příhod. Nedávno se Arthur snažil přeskočit vodní příkop a dopadlo to tak, že v něm skončil až po pás ve vodě. Musel jsem ho vytáhnout za ruce jinak by se z něho ani nedostal. Také nás byl podruhé za celé naše působení na orchardu zkontrolovat hlavní šéf, jednou nás přistihli jak sedíme schováni za borovicemi a podruhé jsme hutnili kůl ve dvou lidech a Fabian u tuho napodoboval že masturbuje. takže naše vizitka je opravdu výtečná :-).