Čtvrtek 30.08.
Je tu konec srpna a za námi je
zatím 7 týdnů práce na avokádu a před námi možná poslední týden jeho trhání. Blížíme se do závěrečného finiše.
V pátek jsme dotrhali velké stromy s dlouhými nůžkami a teď nás čeká druhý
sběr u malých stromečků. Práci jsme si tu zamilovali, nemůžeme říct, že bychom
nebyli unaveni, ale prostředí je tu senzační. Už dopředu jsme se ptali Bosse,
jestli bychom nemohli zůstat ještě na nějaké další práce do konce září, tedy
ještě na dva týdny, je s námi spokojený, tak snad nás tu nechá. V průběhu jsme si vyzkoušeli novou pracovní náplň a tou je
vytahování starých kůlů ze země, které byli oporou malým stromečkům.
K vytahování používáme speciální kovové udělátko vážící asi 12 kg. práce s ním tak
není moc příjemná. Holky pak za námi chodí a snášejí vytažené kůly na hromady,
které se pak odvezou. Dále jsme budovali větrolamy. Vrtáme díry do země do
kterých dáváme dřevené kůly a následně je hutníme. Na závěr se na ně připevňuje
síť, která chrání mladé stromky před větrem. Tuto práci řadíme co do náročnosti
k té nejsnazší, bohužel pro nás byla vytvořena skupina kůlistů (remas) a
skupina heblařů (pully) a my byli pochopitelně zařazeni do té horší. Poslední dny je na místní poměry slunečné
počasí jen z občasnými přeháňkami a tak se od rána jen piká a piká
(picking- sbírání).
Naše plány
jsou totiž takové pracovat tu do konce září a poté 3 měsíce jen cestovat. Každý den jezdíme do práce na 8
hodinu, na všechny lidi jsme si tam zvykli a hned po ránu padají různé vtípky a
srandičky od místních. Naučili jsme je i různé pozdravy česky, takže někdy se
zdravíme i na domácí způsob a naopak. Sestava je tu více jak pestrá pracují tu
lidé z Brazílie, Fiji, Chile, Francie a bohužel nově i z Německa.
Bohužel proto, protože se jedná opět o arogantní a suverénní dámičky, které
prostě dělat nebudou. Pohled na ně nás doslova rozčiluje a nechápeme že takové
lidi si tady drží. Je to opět stejná písnička jako s Argentinci
v baličce. Nás by to ani nebavilo dělat tak pomalu jak dělají oni, dokonce
si k práci i lehnou a stříhají z leže. V begu odnášejí tak
dvacet avokád (my tak 150) a jsou schopné se střihnout do prstu aby se nechali
odvést k hlavní budově a získali tak nějaký čas. Rozvádění by zabralo i
dvě strany takže to shrnu, Němci jsou líní a my za ně děláme práci, kterou by
jsme udělali i kdyby tam nebyli jen ty jejich peníze nedostaneme. Je to na
jednu stranu i naše hloupost, ale jsme prostě naučení tak nějak pracovat což se
o nich říct nedá. Zpátky k naší sestava ta je rozdělena do dvou týmů, my
s Davidem jsme v týmu Fidži, který stříhá dlouhýma nůžkami. Celý tým
Fidži společně naskakuje do dvou aut, my s Davidem jezdíme s Emili a
Vinniem Clubcarem (malé vozítko podobné tomu na golfovém hřišti) a jedeme do
určeného bloku. My s Dádou se vtrhání střídáme, rychleji nám potom utíká
čas a je to i lepší pro naše záda. Jednu chvíli sbírá dlouhými nůžkami on a já
nosím plné begy do připravených binů a poté se zase vyměníme.
Před jedenáctou hodinou je čas na pauzu, náš
tým jezdí o něco dříve, takže jsme na orchardu rychleji a nemusíme podstupovat
boj o mikrovlnku. Obědovou pauzu (tzv. smoukou) máme 30 minut tedy do 11.30 a poté se navracíme
do našich lajn. Tento úsek nám uteče nejrychleji, trvá pouze dvě a půl hodinky,
v 14.h už nás zase vozítko odváží na další pauzu. Při té většina lidí
odpočívá, popíjí kávu, stejně jako my. V týmu Fiji panuje lepší atmosféra,
všichni zpívají písničky a pracovní nasazení je na každém z nás, za den teď
uděláme kolem 15 binů, je to do jisté míry způsobeno tím, že sbíráme jen malé
množství avokáda z koruny stromu. Naopak druhá skupina si nesmí ani moc
povídat a pracovat za den udělají 45 binů. Claudie, boss týmu Chili oznamuje po
každé přestávce o kolikáté kolo jde (první kolo pro dnešek apod.) Náš tým si už
z toho začal dělat srandu a Vinnie z auta zavolal do vysílačky
„zpráva pro tým Chili“ – poslední kolo se rozeznělo z reproduktoru, a tým
Fiji si dá ještě kávičku, všechny nás to prostě pobavilo.
Závěrečný tříhodinový úsek se nám vleče
nejpomaleji, hodinky někdy posouváme očima, ale v 17.15 se vracíme
s vískáním ukončeného dne a těšíme se na sprchu a večeři. Všichni musíme
očistit své nůžky, uklidit si begy, převléknout se z holínek a za věhlasného
loučení nasedáme do našeho Huga a míříme do našeho domečku na pláži.
Jsme v něm stále spokojeni, každou sobotu nás navštěvuje Michal s Vendy, kteří s námi také pracují na orchardu a pořádáme pokrové turnaje (holky chlapy drtí na plné čáře). Neděle probíhá v duchu odpočinku v podobě výletu do blízkého okolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat